Spolu po magentové

Test sdílených dopravních prostředků
#Velký test
#appky
Zpět

 

Sdílená Rekola a elektroauta GreenGo nám posloužily během dne, kdy jsme se vydali po Praze za cíli velké letní akce na podporu turistického ruchu. Jak se nám cestovalo díky mobilům?

 

charger_magenta_grafika_NEW1

 

Sraz máme v devět ráno v bistru Sisters v Dlouhé třídě, kde mají pověstné chlebíčky s parmskou šunkou, vepřovou panenkou, červenou řepou a kozím sýrem, ančovičkový se sleděm a další dobroty. Je to dobrý základ nejen pro rozjezd, ale taky k rozdělení dnešních rolí. Vydat se chceme po pěti pražských destinacích zahrnutých do kampaně Spolu po magentové, kterou se T-Mobile rozhodl podpořit domácí turistický ruch zasažený covidem. Všem zájemcům nabízí datová připojení na 24 hodin zdarma, když navštíví vybranou destinaci, na místě najdou plakát s QR kódem, který si naskenují, odešlou SMS a na základě obdrženého kódu v apce si data aktivují.

 

Je to úplně snadné, stačí jen vytáhnout paty z domova a vydat se za dobrodružstvím. Kód z jednoho místa můžete využít jen třikrát za léto, ale možností je téměř nekonečno, protože do kampaně se zapojilo pět set obchodních partnerů T-Mobile a 1700 atraktivních lokalit na doporučení Kudy z nudy české centrály cestovního ruchu. Pokud rádi cestujete z místa na místo, díky akci si můžete vychutnat datové prázdniny zcela zdarma.

 

Do seznamu jsme namíchali kulturu i občerstvení: Staronovou synagogu na Starém městě, Muzeum slivovice na Kampě, rozhlednu Petřín, restauraci Ginger & Fred na střeše Tančícího domu a Novomlýnskou vodárenskou věž v Petrské čtvrti. Cílem je všechny objet a objevit QR kódy. Pořadí návštěv si každý volí sám. Kdo nasbírá všech pět trofejí jako první, vyhrál. Na důkaz, že jsme místo navštívili, máme za úkol se v každé destinaci vyfotit – selfíčko úplně stačí.

 

Upřímně ale nechystáme žádný závod na krev. Doba šílených soutěží je dávno za námi, my si chceme turistiku po hlavním městě užít v klidu a pohodlí. Zajímá nás, jaký prostředek nabízí pro cestování po metropoli největší uživatelský komfort. Protože moderní je nezanechávat uhlíkovou stopu, vybíráme nové elektromobily GreenGo a oblíbená růžová Rekola, která už se už po Praze prohánějí sedm let. Obě služby jsou založené na sdílení a půjčují se prostřednictvím mobilních aplikací. K mání jsou další možnosti, ale do elektroskútrů se nám nechce a koloběžky nás v ulicích spíš rozčilují. Taháme los a už je to jasné: na mě padlo šlapání a kolegyně Péťa se poveze v krásných malých elektromobilech VW Up!

 

Zatímco ukusujeme chlebíčky, oba si do svých telefonů stahujeme příslušné apky. Jde to rychle a žádný zádrhel nás nezastaví ani při registraci. Rekola jsou vysloveně hračka, stačí jen zaregistrovat svou kreditní kartu a můžu vyrazit. Péťa to má trochu náročnější, ale je to logické. Elektromobil není hračka za dva tisíce a provozovatel chce mít jistotu, že za volant usedne odpovědný řidič. Vedle platné kreditky tak musí vlastnit řidičské oprávnění nejméně jeden rok. To je všechno. Hodiny ukazují 9:35 a my vyrážíme na lov. Já sám, Péťa se svou sestrou Anetou, která ma za úkol její cestu dokumentovat.

 

Pražské ulice zalévají sluneční paprsky, předpověď slibuje, že teplota pošplhá nad třicet. Na displeji mobilu si spouštím mapu, která zobrazuje nabídku kol v okolí. Bez námahy si mohu vybrat z pěti. Nepřebírám, jdu k tomu nejbližšímu na roku u kostela sv. Haštala. Cestou potkávám Péťu, která má ke „svému” elektromobilu ještě blíž. Jeden volkswagen objevila hned za rohem v Rybné.

 

Jsem zvědavý, jak se auto aktivuje, a tak ji koukám přes rameno. I ona k autu došla na základě nabídky ikon v digitální mapě. Automobil musí nafotit do aplikace ze všech čtyř rohů – je to pojistka i pro ni pro případ, že by uživatel před ní boural a vrátil ho poškozený. Vše je v pořádku, Péťa zadává svůj osobní PIN, který dostala při registraci, a odemykají jím vůz. Rychlá kontrola interiéru, i tam je všechno jak v pokojíčku. Auto nemá klíč a k nastartování slouží zelené tlačítko vedle řadící páky. Že je auto připravené k jízdě, indikují jenom ručičky budíků, které se probudí k životu. Jinak je elektromobil tichý jako myš. Viděl jsem vše, co jsem šel, a hrnu se za svým kolem. Domnívám se, že jako cyklista budu v centru rychlejší.

 

peta_greengo

 

Rekolo je připoutané k dopravní značce zámkem s tlustým řezězem uschovaným v černém pouzdře. Zapnu apku, namířím foťák na QR kód umístěný na košíku a na displeji se mi objeví pětimístný kód, kterým si zámek odemknu. Tím je kolo moje. Nastavím si výšku sedla a jedu. Růžové kolo je rychlé, a přitom pohodlné, takže s hravostí překonává i staroměstské kočičí hlavy. Do Staronové synagogy to nemám daleko, takže ani ne za pět minut opět parkuji. QR kód skenuji v prodejně suvenýrů naproti, kde jsou k dostání i vstupenky. Rychlou prohlídku svatostánku si dopřávám přesně za stokorunu.

 

Uvažuji, kdo z nás to bude mít jednodušší. Pokud se nacházíte uvnitř růžové zóny na mapě, Rekolo můžete zanechat takřka kdekoliv. Protože se váže ke značkám a dalším pevným předmětům, nestává se, že by ho uživatele odhodili doprostřed chodníku jako koloběžky, které pak překážejí. Problém ale nebude mít ani Péťa. Protože je GreenGo elektromobil, může po Praze parkovat v libovolné modré zóně. Řidič nic neplatí a nemusí se o nic starat.

 

Svištím přes Mánesův most a užívám si komfort třírychlostního řazení schovaného v zadní nábě, které se ovládá otočnou rukojetí v pravém řidítku. Rychlosti jsou dobře odstupňovány, takže to po rovině můžete pálit, ale zvládnout se dá i stoupání. Když zastavuji před Muzeem slivovice, holky ho akorát opouštějí. Zdá se, že auto bude ve vylidněné prázdninové Praze přeci jen rychlejší. Péťa září, protože zatímco ve svém esúvéčku KIA musí řadit ručně, ve sdíleném elektromobilu GreenGo se rozmazluje automatem. Příští cíl je Petřín.

charger_magenta_grafika_NEW2

Slunce griluje a já stoupám Petřínskými sady. Ze začátku šlapu, později tlačím a než se vysápu na vrchol, mám triko celé propocené. Kdybych si chtěl na Petříně domluvit rande, myslím, že by bylo lepší dát přednost klimatizované kabině VW Up! To samé platí, kdyby pršelo. No nic…

 

Cestou se nechám vyfotit od popeláře, který zjišťuje, jestli si může Rekolo půjčit, i když nemá smartphone. „Nemůžu sem zavolat?” ptá se a ukazuje na sériové číslo na rámu. „To bohužel pane, to asi nepůjde,” musím ho zklamat. Na rozhledně potkávám holky, tentokrát jsou ony o krok za mnou, protože auto musely zaparkovat na Strahově a jít sem pěšky. Litují, že ho nenechaly na Újezdě a nevyjely nahoru lanovkou, která je už opět v provozu. To mi dává taktickou výhodu.

 

Skáču na kolo a serpentinami valím na Smíchov. Rekolo má pevný rám s nízkým těžištěm. Je překvapivě ovladatelné a obě brzdy fungují jak víno, takže nezastavuji ani před menšími schody. Ze Smíchova přelítnu k tančícímu domu a nahoře v restauraci si vychutnávám výhled na celou Prahu nejméně patnáct minut, než dorazí holky. Jsem si skoro jistý, že vyhraju. K poslednímu cíli to mám přes pěší zónu, kterou si holky nadjedu. Nepospíchám, užívám si jízdu po Příkopech, ale když z Revoluční zabočím k vodárenské věži, Péťa s Anetou jsou už na místě a fotí si můj příjezd. Jsem tu akorát dvě minuty před koncem polední přestávky…

 

I když byla soutěž spíš na oko, ukázala nám spoustu dobrých věcí. Za prvé jsme si připomněli, jak je Praha krásné místo. Jestli jsme se v minulých letech prodírali davy turistů, teď je tu krásně volno. Vím, že provozovatele restaurací a hotelů z toho radost nemají, ale o to víc se teď těší na turisty z Česka. Cestování po městě prostřednictvím sdílených prostředků je levné, rychlé, dostupné a strašně pohodlné. Přijedete, kam potřebujete, zaparkujete a už se o nic nestaráte.

 

Kolo je fajn, když jste sami a svítí sluníčko. Auto je super za každého počasí a když do Prahy přijedete s rodinou, celodenní pronájem za 515 Kč je jasnou alternativou pro cestování MHD. Každý zájemce si ho prvních třicet minut může vyzkoušet zdarma a pak buď zvolit placení po minutách nebo si auto půjčit na celý den tak, jak to udělala Péťa. Mně aplikace Rekola hlásí tři zápůjčky v souhrnné době trvání 2:41 minut, během nichž jsem najel 8,1 kilometru. Dohromady mě to stálo 168 korun, což je víc, než bych dal za emhádéčko, ale zas jsem si užil svobodu a pohodu. Teď v době roušek a nepříjemných pocitů ze sdílení uzavřených prostor s dalšími cestujícími je to o to aktuálnější. Jinak jedna jízda je jen za 24 korun a to je fajn. Mobil nám otevírá nové možnosti. Péťa i já se shodujeme, že budeme služby využívat i v budoucnu. Vy zas můžete magentové destinace hledat až do konce léta po celém Česku. Užijte si zbytek prázdnin!

 

charger_magenta_grafika_NEW3

 

Text: Adam Maršál

Foto: nedori

Zpět