Cestovatel Vladimír Váchal

Na cesty si beru záložní telefon
#Rozhovor
#cestování
#Vladimír Váchal
O telefonování ve světě i nejlepší cestě jeho života.
Zpět

Projel svět a zatímco jiným cestovatelům na mapě zážitků obvykle chybí ostrůvky zemí, kam není tak úplně snadné zavítat, Vladimíra přitahují právě ty. Írán, Severní Korea či Antarktida patří mezi ně. Vystudovaný právník a filosof, který mluví plynně persky, vyhledává dobrodružství tradičního střihu. Moderní technologie ale rozhodně nepodceňuje a mobil je mu věrným pomocníkem. O svých zážitcích vypráví na skvělých přednáškách, my ho oslovili na exkluzivní rozhovor.

 

Vladimíre, co teď s cestováním, když je tu ten virus? Bojíte se?

Není třeba se bát, avšak nesmí se ztrácet respekt před jakýmkoliv zdrojem nebezpečí. Onemocnění jsou po celém světě, a tak je třeba mít stále na paměti, že nejlepší prevencí je řádná hygiena a dostatek spánku, aby tělo mělo stále energii a posilovalo imunitu.

 Vlad-15

 

Kdy vás na cestách skolila nejhorší zdravotní pohroma?

Jednoznačně v Kambodži. Sice jsem na cestách dostal i zápal plic, nicméně kambodžská zkušenost se střevní chřipkou je nezapomenutelná hororová vzpomínka.

 

Uměl byste nějak výstižně shrnout nějaké nezvyklé a přitom typické zvyklosti mobilních telefonistů v neobvyklých zemích, které jste navštívil?

Těžko říct, co je obvyklé a co zase ne. Z českého pohledu pro nás může být udivující, že řada států nabízí datové připojení za směšné ceny. Výsledkem jsou pak lidé, kteří hodiny vysedávají zejména na YouTube.com a kupříkladu i v pracovní době jsou schopni jednou rukou vařit, prodávat, uklízet a druhou obsluhují svůj mobil s děsivou zručností. Zejména v zemích mimo Evropu je mobil často hlavním zdrojem informací, včetně řádné dávky fake news a zábavy všeobecně.

 

4 (9b)

 

V čem se liší mobil s perskou “klávesnicí” od toho českého?

Řekl bych že nijak. Jen místo českých písmen máte klávesnici uzpůsobenou po vzoru perské abecedy.

 

Jak hodně vám při cestování pomáhá mobilní navigace? Máte nějakou, která by to hezky ilustrovala?

Mobil změnil styl cestování. Ať už jste online anebo offline, mobil stále používáte. Já jsem například odložil klasický fotoaparát a fotím pouze na mobil. Offline mapy mi poskytují skvělou službu, ale okradli mě o zmatený pocit s mapou v ruce, který k cestování prostě vždy patřil. Díky internetu v mobilu dnes řada lidí spoléhá na informace online a odkládá knižní průvodce. Pokud bych měl zmínit jen jednu historku, je opravdu těžké ji vybrat. Mobil mi zachránil život při přejezdu ománskou pouští, zároveň mi vzal dobrodružnost, kterou mám spojenou s cestami před zhruba deseti lety.

 

am (1)

 

A co mobilní aplikace? Máte nějaké super oblíbené?

Ano, je jich hodně. Různé vyhledávače letenek, Spotify, MAPS.ME, Shazam, Uber, VPN, Dámejídlo, Internetbanking, Booking.com a pak řada komunikačních aplikací jako např. WhatsApp.

 

Hračky, zařízení, elektroniku… používáte? Baví vás?

Upřímně, kromě mobilu se snažím elektroniku na cesty nebrat. Většinou si však vezu dva telefony.

 

Foto_Iran_prednaska_uvodka

 

Jak na cestách dobíjíte? Kupujete lokální simky? 

Můj otec vždycky říkává, že pokud je v nádrži auta méně než půlka nádrže, je třeba tankovat. Já říkám, že je třeba mít vždy k dispozici zdroj pro dobití telefonu. Neustále u sebe nosím nabíjecí kabel či powerbanku. Když se mi však mobil vybije, je to paradoxně celkem osvobozující a zároveň i stresové. Už v průběhu této odpovědi si připadám divně, ale asi není ostudou si přiznat, že řada z nás je na svém mobilním telefonu závislá. Ať už kvůli zábavě, hudbě, práci anebo kombinaci všeho. Žijeme v 21. století a mobil k němu prostě patří.

 

Antarktida – své přednášky o ní uvádíte větou „Nejlepší cesta mého života”. V čem a proč byla nejlepší?

Kdo tam nebyl, těžko může pochopit. Pro spoustu lidí je to oblast s ukrutnou zimou, která nabízí nekonečné pohledy na sníh, led a moře. Ono to tak zčásti je, ale ten pocit, když se tam vydáte a vydaří se i počasí… tak ten je nepopsatelně nádherný!

 

7 (7)

 

A opět mobilní otázka: je tam signál? 

Ano, na lodi společnosti Quark expedition je připojení k internetu a na mobilní síť se lze připojit v blízkosti velkých výzkumných stanic.

 

Jakou nejdivnější věc jste si přivezl z cest?

Nemyslím si, že bych si někdy přivezl nějakou divnou věc. Rád si vozím velké suvenýry, které mají uměleckou hodnotu. Z Gambie jsem si přivezl krásnou mahagonovou masku, která váží cca 11 kilogramů. Mám i metrový lapač snů z Indie či sadu mačet a nožů z Filipín. Většinou si vozím věci, které pak končí jako nástěnná dekorace. Dívám se na ně a mám z nich prostě radost.

 

KLDR_foto_uvod

 

Jaký nejméně očekávaný předsudek se vám na cestách podařilo zlomit?

Řekl bych že předsudky nemám, ale překvapilo mě, že v Saudské Arábii jsem se cítil svobodněji, než jsem očekával, a že marihuana je oblíbená napříč celým světem.

 

Jakým nejzábavnějším dopravním prostředkem jste cestoval?

Asi na korbě policejního vozu v Guatemale, jako pasažér střechy autobusu v Senegalu anebo jako pátý pasažér na indické minimotorce.

 

Sudan_foto

 

S jakými omezeními mobilní komunikace jste se na cestách setkal, jak jste je překonával, co vám vadilo a co méně?

Občas je to na nervy, když cestujete po zemi, která blokuje či záměrně zpomaluje mobilní data a internet všeobecně. Na druhou stranu vás to ale nutí telefon odkládat. Pokud se však nejedná o něco naléhavého v rámci práce, nechává mě to klidným.

 

Dá se dnes ještě levně cestovat s tím, že člověk využívá skutečnosti, že je „instagramový influencer”? Jaký na to máte názor?

Pravděpodobně ano, ale pokud narážíte na cestování financované skrze sociální média, tak to jde mimo mě. Svou činnost a své cesty prezentuji na sociálních sítích abych oslovil co možná nejvíc lidí. Nevydělávám však na placené reklamě. Živí mě tlumočení, průvodcování, přednášení a malba obrazů.

 

Vladimir_tucnak

 

V dnešní době je těžké nebo spíš nemožné najít destinace, kde ještě nikdo nebyl. Všichni všude byli, všechno je nafocené, natočené… jak vybíráte vy? Kam pojedete příště? Co vás motivuje?

Jsem zastáncem toho, že každé místo je spojené s časem, tudíž nezáleží na tom, zda tam někdo byl, je nebo bude. Důležité je místo, na kterém se každý nachází právě teď. Ať jsem kdekoliv, snažím se si to užít a sledovat okolí, mluvit s lidmi a inspirovat se. Možná, že to zní až moc pohádkově, ale snažím se lidem říci, že není důležité, jestli to bylo lepší předtím nebo teď, důležitá je samotná návštěva míst, ať je to kdekoliv a kdykoliv.

 

Kam pojedete příště?

Kam pojedu příště? V plánu mám celý svět, ale rád bych se opět podíval do Afriky či Asie. Dlouhodobě mě láká Afghánistán, neboť se ve velké jeho části domluvím persky. Rád bych se také vrátil na Filipíny či procestoval víc z Karibiku a Oceánie. V neposlední řadě bych rád zavítal do Damašku a hlavně zdárně dotáhl projekt Paykan – cesta z Teheránu do Plzně, který si mohou čtenáři najít na Facebooku, Instagramu anebo progooglit. Tím projektem žiju a když se nám podařilo najít i mediální partnera, jako jsou Lidé a Země, nakoplo mě to dvojnásob, stejně tak i náš team.

 

Vimeo_profile

 

Pražská premiéra Vladimírovy přednášky Antarktida – nejlepší cesta mého života se uskuteční v úterý 10. března ve 20:30 v žižkovském Kině Aero v rámci pravidelného cyklu cestovatelských přednášek Diáky.

 

 

Mgr. et Mgr. Vladimír Váchal (28) je nadšený cestovatel, fotograf, malíř a milovník Blízkého východu, který poprvé navštívil v roce 2007 a od té doby se do této oblasti pravidelně vrací, zejména pak do Íránu. Přestože navštívil řadu jiných zemí, např. Bhútán, Bolívii, Maroko, Guatemalu, KLDR, Antarktidu, Mauritánii či Arménii, Írán jej zaujal natolik, že se rozhodl strávit několik měsíců studiem perského jazyka na institutu Dekhoda v Teheránu. Vladimír má bohaté zkušenosti s průvodcováním po Íránu, plynně ovládá perský jazyk a doprovází české firmy na jejich obchodních cestách do Íránu z pozice tlumočníka. Je absolventem magisterských studiích na právnické a filozofické fakultě v Plzni, kde v současné době i žije. Je také průvodcem na svých expedicích do Íránu, Arménie, Gruzie či Ománu.

 

Text: Adam Maršál

Foto: archiv Vladimíra Váchala

Zpět