Od první zavařeniny po stravu astronautů

large_pamela-callaway-aBYhjZVfNfU-unsplash.jpg

medium_pamela-callaway-aBYhjZVfNfU-unsplash.jpg

small_pamela-callaway-aBYhjZVfNfU-unsplash.jpg

thumbnail_pamela-callaway-aBYhjZVfNfU-unsplash.jpg

pamela-callaway-aBYhjZVfNfU-unsplash.jpg

Krátká historie konzervy

Pečené fazolky, sardinky, tuňák, lančmít nebo hrášek s kukuřicí ve slaném nálevu. Pokud máte aspoň špetku kulinářské představivosti, poslouží sterilované a v praktických konzervách uchované potraviny jako základ pro celou škálu vydatných pokrmů. Až do objevení konzervy totiž nebyla nabídka trvanlivých potravin moc široká. Vojáci a námořníci, jejich nejčastější konzumenti, se až do začátku 19. století museli spokojit s nasoleným masem a suchary.

**Na Evropu se zavařeninou**

Píše se rok 1795. Ve Francii se dostává k moci Napoleon Bonaparte a osnuje plány na podmanění Evropy. Tak masivní vojenské tažení je ale nutné podchytit i logisticky. Ministerstvo vnitra proto skrze otevřenou soutěž od lidí sbírá nápady, jak co nejlépe uchovat a přepravovat potraviny vhodné pro armádu.
Odměnu ve výši 12 000 franků vyhrává cukrář Nicolas Appert, a to hned se dvěma nápady. První je kostkový bujón. Druhý, pro náš příběh podstatnější, je princip vzduchotěsné konzervace potravin pomocí zavařování. Appert ve svém konceptu ještě pracuje se zavařováním do sklenic, tak jak ho mnozí známe z domácích kompotů nebo nakládaček. Vyhrané peníze investuje do stavby továrny na zavařeniny, které chce armádě následně dodávat. Ironií osudu je, že jeho fabriku jen o několik let později vypálí pruská a rakouská vojska zahánějící Francouze zpět na jejich území.

**Pro plechovky ve Francii není kapitál**

Už o několik měsíců později si jeho nápadu všímá jiný Francouz, Philippe de Girard, a ne zcela praktické sklo nahrazuje lehčím a odolnějším cínem. Technologii si nechce nechat patentovat v rodné Francii, ale ve více pro-tržně orientované Anglii, kde je snazší přístup k investicím a soukromému kapitálu. Z byznysového hlediska je jeho rozhodnutí racionální, vzhledem k tomu, že tou dobou už Anglie s Francií oficiálně ve válce, ale i lehce cynické.

![Výrobní linka ve Faversham Factory v Kentu, 1934, BBC.jpg](https://api.charger.cz/uploads/Vyrobni_linka_ve_Faversham_Factory_v_Kentu_1934_BBC_fcca2c0a83.jpg)

V roce 1811 kupuje patent podnikatel Bryan Donkin za 1 000 liber. V přepočtu na dnešní hodnotu dal za konzervové know-how necelé 2,6 milionu korun. Vychytání všech much ve výrobním procesu a stavba první komerčně funkční linky mu trvá asi 2 roky. Úspěch je ale okamžitý a o jeho konzervy mají od prvního dne zájem všechny významné námořní společnosti. První velkou smlouvu s britským válečným námořnictvem uzavírá v roce 1814 a na několik následujících let se stává jeho výhradním dodavatelem.
Konkurence ale nespí a první kopie konzerv Bryana Donkina vznikají hned vzápětí – ochrannému patentu navzdory. Naplno se boj na nově vznikajícím trhu trvanlivých potravin rozjíždí ve dvacátých letech, kdy je po vypršení 14leté lhůty princip technologie zveřejněn všem zájemcům. Právě konkurenční boj na málo regulovaném trhu ale paradoxně téměř zapříčinil zánik technologie.

**„Kazovost“ volného trhu**

Armádní a mořeplavecký sektor je brzy saturován, konzervárenské společnosti proto začínají tlačit na cenu. Její snižování jde ale často na úkor kvality. Stížnosti zákazníků se množí a počet zmetků na trhu místy převyšuje konzervy bez vady. Když si britská námořní inspekce v roce 1852 udělá vlastní analýzu, zjišťuje, že z 306 kontrolovaných konzerv v armádních skladech je jich v pořádku jen 42. Jde o šarži pořízenou od dodavatele, který v zájmu úspor přesunul svoji výrobu do Rumunska. Objevují se také případy otravy špatně ošetřeným olovem. Situace je o to horší, že tyto skandály vyplouvají na povrch v době, kdy se výrobci začínají poohlížet po nové cílové skupině: širší veřejnosti a primárně dělnické třídě.

![Stroj na výrobu plechovek na technické výstavě v Londýně, 1902, BBC.jpg](https://api.charger.cz/uploads/Stroj_na_vyrobu_plechovek_na_technicke_vystave_v_Londyne_1902_BBC_95d8906e03.jpg)

**Z vojenských ešusů do dělnických kolonií**

Coby přelomovou novinku v jídelníčcích domácností představili výrobci masové i zeleninové konzervy a kondenzované mléko poprvé na průmyslové výstavě v Hyde Parku v roce 1851. Veřejnost je ale vzhledem ke zmiňovaným skandálům ke konzervám poměrně skeptická. Trvá proto ještě několik let, než se dobovým marketérům podaří lidi přesvědčit o „zdravotních benefitech pestré stravy“, která v rychle rostoucích průmyslových aglomeracích Spojeného království a USA jinak než v konzervě dostupná není.
Dalším boom zažívají konzervy na přelomu století s postupnou automatizací výroby: první plechovka pečených fazolí Heinz sjíždí z výrobní linky v roce 1895, ve stejné době se rozrůstá i Campbell Soup Company, kterou si Středoevropan vybaví nejspíš ze série ikonických tisků Andyho Warhola. Zajímavostí také je, že první otvírák na konzervy se na trhu objevil až v roce 1860, tedy zhruba 50 let po konzervě jako takové. Do té doby se konzervy otevíraly prostě nožem.

![congy-yuan-Q3KK3lI9aDU-unsplash.jpg](https://api.charger.cz/uploads/congy_yuan_Q3_KK_3l_I9a_DU_unsplash_3f396dc7ca.jpg)

Britská armáda používala konzervy jako stěžejní nástroj pro uchovávání a přepravu jídla do konce války o Falklandy/Malvíny v roce 1982, kdy je začala nahrazovat pytlíčky (pouch) z nových materiálů. Ty jsou výrazně lehčí a snazší je i manipulace s nimi.

**V čem servíruje kantýna na ISS?**

Na podobném principu funguje i stravování dnešních astronautů. Jídlo na oběžné dráze musí být lehké, trvanlivé, skladné, výživné a pestré. A protože čas pracovníků ISS je drahý, jeho příprava musí být rychlá a snadná. Nejčastěji se proto používají hermeticky uzavřené pytlíčky s dehydratovaným pokrmem, do kterých se vstříkne přesně určený objem vody o přesně stanovené teplotě. Následně se jídlo nechá na chvíli odležet, aby nasálo vlhkost a získalo svou původní podobu a chuť.
Dříve měli astronauti k dispozici 7 denních menu, a ty se opakovaly vždy po týdnu. Ukázalo se ale, že tato frekvence je příliš nízká a méně populární pokrmy brzy začaly lézt vesmírným objevitelům krkem. Dnes proto mají astronauti stejné jídlo nejdříve za 10 až 14 dní, celé menu se navíc zhruba po 3 měsících mění úplně.

![Dnešní obědové menu na ISS před zpracováním_Wikipedia.jpg](https://api.charger.cz/uploads/Dnesni_obedove_menu_na_ISS_pred_zpracovanim_Wikipedia_95826872f4.jpg)

**Výměnný obchod na oběžné dráze**

Podle teorie a doporučení vědců by měl mít každý kosmonaut vlastní jídelníček na míru. Při delším pobytu na oběžné dráze se ale člověku mění chuťové preference, a praxe je proto údajně taková, že obyvatelé ISS provozují se svými svačinami čilý výměnný obchod.
Rozdíly jsou i kulturní: zatímco ruští kosmonauti jsou historicky zásobování primárně směsmi vyvinutými speciálně pro pobyt ve vesmíru – balenými někdy ještě stále ve starých dobrých plechových konzervách – Američané se snaží v menu pro své astronauty využívat co nejvíce běžných potravin.

![Starší obědové menu na ISS_NASA.jpg](https://api.charger.cz/uploads/Starsi_obedove_menu_na_ISS_NASA_9c641f1376.jpg)

Jako vůbec první člověk ve vesmíru posvačil v srpnu 1961 German Titov. „Pochutnal si“ na masové a čokoládové pastě v tubách o 160 gramech. Mimochodem tak dokázal, že lidské tělo je i ve stavu bez tíže schopné jídlo zpracovat, o čemž do té doby někteří vědci pochybovali.
Za uplynulých 70 let kvalita vesmírných konzerv výrazně pokročila a totéž platí i o většině těch pozemských. Ať už se tedy budete toulat českých luzích a hájích, nebo v mezihvězdném prostoru, oběda z plechového balení na cesty se rozhodně bát nemusíte.

Použité zdroje:
•	[The story of how the tin can nearly wasn’t | BBC News](https://www.bbc.com/news/magazine-21689069)
•	[Dějiny kosmického hodování: Jak se měnila strava astronautů ve vesmíru | 100+1 zahraniční zajímavost](https://www.stoplusjednicka.cz/dejiny-kosmickeho-hodovani-jak-se-menila-strava-astronautu-ve-vesmiru#:~:text=Na%20ISS%20trv%C3%A1%20p%C5%99%C3%ADprava%20stravy,mohou%20astronauti%20pustit%20do%20hodov%C3%A1n%C3%AD.)

Autor: Adam Dudek

Takhle makají včely 4.0

large_bees-ge908763c4_1920.jpg

medium_bees-ge908763c4_1920.jpg

small_bees-ge908763c4_1920.jpg

thumbnail_bees-ge908763c4_1920.jpg

bees-ge908763c4_1920.jpg

Včely patří k největším opylovačům, kterým vděčíme, že máme co jíst. Podle studie Evropské unie závisí 84 % druhů zemědělských plodin na opylování hmyzem. Bez včel bychom neměli rajčata, okurky, jahody, třešně, jablka a mnohé další. Na opylování plodin ale závisí také 1,4 miliardy pracovních míst v zemědělství a tři čtvrtiny světových zásob potravin v hodnotě asi 577 miliard eur ročně. Není proto velkým překvapením, že se vědci snaží najít způsob, jak za pomoci moderních technologií život včelstev zlepšit a usnadnit práci lidem, kteří se o včely starají.

![apiary-gd7f2fe5c5_1920.jpg](https://api.charger.cz/uploads/apiary_gd7f2fe5c5_1920_fd80d45831.jpg)

Již loni se objevila novinka irské společnosti ApisProtect, která vyrábí bezdrátové senzory schopné shromáždit data v úlech a přenášet je na web. Jde především o teplotu, vlhkost, zvuk a rychlost, jakou včely z úlu vylétávají. Tyto surové údaje se pak prostřednictvím strojového učení převádějí do informací, z nichž včelaři na dálku vyčtou, jak se včelstvům daří, tedy především jestli rostou nebo se zmenšují. Společnost ApisProtect tvrdí, že díky těmto technologiím velkovčelaři ušetří až 50% nákladů na pracovní síly.

V mnoha ohledech jde ještě dál projekt Petra Sadovského, vědce z fakulty elektrotechniky na brněnské technice. Také jeho aplikace ApiVčelař 4.0, kterou vyvinul spolu se svými kolegy, dokáže na dálku monitorovat chování včelstev. Cílem brněnských vědců bylo zkrátit cestu včelařům, kteří díky jejich aplikaci uvidí dovnitř úlů prostřednictvím displejů svých mobilů. 

![apicloud.jpg](https://api.charger.cz/uploads/apicloud_63e27e3cfa.jpg)

Informace se do aplikace odesílají ze senzorů umístěných přímo v úlech. Základem je včelařská váha, která spolu s dalšími senzory monitoruje stav včelstva, zkoumá dění v úlech a zaznamenává je do cloudu. Aplikace pomocí algoritmů umělé inteligence analyzuje data a vyhodnocuje stav včelstva. Včelaři tak na mobilu vyčtou, jak rychle včely nosí nektar, jestli není nutné přidat další rámeček nebo zda už včely spořádaly všechny zimní zásoby. Technologie je bezpečná pro včely i včelaře a navíc omezuje zásahy do úlu.

Aplikace dokáže varovat i v případě takzvaného vyrojení, které mnohdy skončí tím, že včelař o své včely přijde. Jde o přirozený jev způsobený tím, že se úl stane pro včelstvo malý, dovnitř už se nevejde, a tak vylétne a hledá nové sídlo. Senzory tuto událost zaznamenají na základě zvýšené teploty a následného prudkého snížení hmotnosti úlu. Při včasném zásahu se výrazně zvyšuje šance, že včelař svůj uniklý roj odchytí.

![ApiVcelar2.png](https://api.charger.cz/uploads/Api_Vcelar2_f0bf85c279.png)

Na brněnské technice vyvinuli také krabičku s názvem ApiStopař. Praktická pomůcka, která je stejně jako Api Váha propojená s aplikací, se již běžně prodává a má zabránit případné krádeži. Krabička se instaluje do úlu a včely ji přirozeně obstaví voskem. Dokud se nic neděje, zařízení je ve spícím režimu, ale jakmile by se úl dal do pohybu, stopař by majiteli vyslal upozornění a dále v online mapě zaznamenával aktuální polohu úlu.

Ještě více snížit potřebu lidských zásahů slibuje izraelská firma Beewise, která stojí za projektem s názvem Beehome. Jde o velkou krabici napojenou na solární energií schopnou pojmout až 24  včelstev. Každý Beehome je vybaven řadou kamer, senzorů a dokonce i robotických ramen, které nahrazují zásahy včelařů, jako jsou kontroly škůdců, prevence rojení nebo vytáčení medu. Na včelařích tak zůstává jen zlomek činností, jako je zajištění přístupu včel ke zdroji potravy a vody nebo chození pro strojově sklizený med.

![beehome-illust-7.png](https://api.charger.cz/uploads/beehome_illust_7_b9851dea6e.png)

Trochu jako ze sci-fi literatury pak působí evropský program Hiveopolis. Projekt je postavený na pozorování, že se včely dorozumívají specifickými pohyby podobných tanci. Vědci zapojení do programu vyvíjejí miniaturní taneční roboty schopné napodobit pohyb včel, kteří by měli dokázat ovlivnit chování celých včelstev, jako například nasměrovat dělnice k nejlepším zdrojům nektaru. Kdy to bude? Uvidíme… 

Autor: Adam Maršál


Snadnější dovolená s bedekrem v mobilu

large_anastasia-nelen-Y7AwRJmfC0I-unsplash.jpg

medium_anastasia-nelen-Y7AwRJmfC0I-unsplash.jpg

small_anastasia-nelen-Y7AwRJmfC0I-unsplash.jpg

thumbnail_anastasia-nelen-Y7AwRJmfC0I-unsplash.jpg

anastasia-nelen-Y7AwRJmfC0I-unsplash.jpg

Když můj děda v roce 1979 dostal po několikaměsíčním čekání a přimlouvání „na správných místech“ konečně vysněnou výjezdní doložku, a mohl tak jako jeden z mála vyrazit na západ, z dostupných bedekrů a tipů od známých plánoval svůj roadtrip několik měsíců. Ani tak se nevyhnul dlouhé řadě milých i nemilých překvapení. Dnes si podobnou cestu zvládnete zorganizovat zhruba 3 dny dopředu, pomocí jedné ruky, ve které držíte smartphone. Jestli je to jen dobře, nevím. Sám ale patřím k línějším cestovatelům, a tak přidávám k dobru pár tipů, co se mi osvědčily při cestách po Česku i mimo něj.

**Než vyrazím…**

… samozřejmě přemýšlím, kam. Dobře udělanou inspiraci na pár ne úplně profláklých evropských měst/míst nabízejí Honzové Rubeš a Mikulka z [Honest Guide](https://www.youtube.com/c/HONESTGUIDE). Ať ale jedu kamkoliv, spíš než na youtubová videa pořád dám na klasické cestopisy České televize. V iVysílání jich mají hromadu snad pro každou myslitelnou destinaci: [Bedekr](https://www.ceskatelevize.cz/porady/10697558767-bedekr/), [Na cestě](https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/), [Cestománie](https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095875447-cestomanie/), [Objektiv](https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096911352-objektiv/), [Letem světem](https://www.ceskatelevize.cz/porady/1168936443-letem-svetem/)… Pro inspiraci na cesty po Česku je potom nepřekonatelná [interaktivní mapa Toulavé kamery](https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7588-mapa/).
Pokud plánujete dovolenou fakt na poslední chvíli, může se hodit i [tahle apka](https://www.packpnt.com/). Připomene to nejnutnější, co byste v závislosti na lokaci, délce a typu pobytu neměli zapomenout přibalit.

![packpoint_01.PNG](https://api.charger.cz/uploads/packpoint_01_ebe92295b2.PNG)

**Do exotičtějších destinací…**

… je dobré se vybavit očkováním. Ta vhodná přehledně doporučuje web [amerického Ministerstva zdravotnictví](https://wwwnc.cdc.gov/travel/destinations/list) a k tomu přidává další hygienické tipy. Nutná očkování vždy ale raději zkontrolujte i na webu českého [Ministerstva zahraničních věcí](https://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/index.html), které je u nás v tomto ohledu úřední autoritou.
Na lepší aklimatizaci po dlouhém letu – ať už do rizikové destinace, nebo nikoliv – je mimochodem super aplikace [Timeshifter](https://www.timeshifter.com/), která pomáhá srovnat jetlag.

**O zvýšené aktivitě medúz…**

… i ve Středozemním moři v poslední době médii proběhlo několik zpráv. Systém výstrah před medúzami v Evropě bohužel ještě není příliš propracovaný. Mrknout ale můžete aspoň [na tento web](http://www.perseus-net.eu/en/jellyfish_map/index.html), kam sami uživatelé nahrávají informace o pohybu medúz kolem evropských břehů.
S jednou jsem měl letos tu čest i osobně, takže z vlastní zkušenosti doporučuji: na žahanec nečůrat, jak radí někteří vtipálci. Pomůže zůstat co nejdýl ve vodě – klidně těsně u břehu – a žahanec „rozmočit“. Potom polít octem a rozhodně neškrábat, i když to k tomu bude hodně svádět. V turistických destinacích bývají lékárny vybaveny i speciálními kortikoidovými gely, které od nepříjemného svědění rychle uleví.

![jellyfish_warning.jpg](https://api.charger.cz/uploads/jellyfish_warning_a61ca5cd37.jpg)

V českém rybníku spíš než medúzy hrozí sinice. Vyhnete se jim, pokud před koupáním zkontrolujete web [Koupací vody](http://www.koupacivody.cz/) Ministerstva zdravotnictví.

**Pojištění stačí…**

… na pokrytí následných výdajů. Ale nepomůže tady a teď. Než někam vyjedete, vyplňte si proto pořádně Medical ID. V iPhonech je vestavěné, pro Android jsou na něj [speciální apky](https://play.google.com/store/apps/details?id=app.medicalid.free&hl=en&gl=US). Co je pro záchranáře směrodatné? Krevní skupina, dlouhodobé zdravotní indispozice, pravidelně užívané léky, alergie a intolerance – hlavně na antibiotika nebo dezinfekce s jódovým základem a jiná specifická léčiva. Na zamčeném iPhonu se do Medical ID dostanete současným podržením vypínacího tlačítka a tlačítka hlasitosti. Na Androidech to asi bude podobné, ale raději to vyzkoušejte předem.
O krok dál jde aplikace [Záchranka](https://www.zachrankaapp.cz/), která obsahuje i databázi automatických defibrilátorů, s dispečinkem linky 155 vás spojí i přes video, umí poslat varovnou zprávu v případě hrozícího nebezpečí ve vašem okolí a najdete v ní i řadu návodů na rychlou první pomoc. Mimo ČR záchranka funguje ještě v Rakousku, Maďarsku a v Tatrách. Pokud tedy cestujete mimo střední Evropu, zaregistrujte se raději do systému [DROZD ](https://drozd.mzv.cz/)Ministerstva zahraničních věcí. Ten toho sice neumí tolik, ale v případě pohromy budete ihned v hledáčku českých úřadů, a případná pomoc se k vám tak dostane rychleji.

![zachranka_01.jpg](https://api.charger.cz/uploads/zachranka_01_613ff758ca.jpg)

**Dobrodošli, ale…**

… nejsme si jistí:
•	[kam na toaletu](https://apps.apple.com/gb/app/flush-toilet-finder-map/id955254528) (kéž bych tuhle apku znal dřív);
•	kde se [nají i vegani](https://www.happycow.net/);
•	jestli [je to jedlé](https://apps.apple.com/cz/app/aplikace-na-houby/id1531703929?l=cs) (na Slovensku i s extenzí [kde to vlastně roste](https://www.nahuby.sk/));
•	došla nám [pitná voda](https://mapy.cz/zakladni?x=14.1736644&y=50.3793404&z=7&q=p%C3%ADtko) (search „pítko“ funguje v Mapy.cz v celé Evropě);
•	jestli [tady funguje Uber](https://www.travelperk.com/blog/top-taxi-apps-europe/) (a jestli není lokální apka lepší, jakože často je);
•	[kdo co platil](https://www.splitwise.com/), [kdo komu kolik dluží](https://settleup.io/). A kolik to vlastně [dělá Kč](https://apps.apple.com/cz/app/kurzy-m%C4%9Bn-kalkula%C4%8Dka/id524024365?l=cs) (zde kurz dle ČNB).

![pítka mapy.cz.jpg](https://api.charger.cz/uploads/pitka_mapy_cz_d7a5dfcbf6.jpg)

Nejlepší na tom celém je, že díky roamingové regulaci EU z roku 2017 můžete všechny tyhle apky a webové služby bez problému sledovat z jakékoliv země unie (a taky Norska, Lichtenštejnska, Islandu a Andory) za svůj tuzemský tarif. A pokud je váš operátor shodou okolností T-Mobile, tak to znamená úplně [zdarma díky akci letní data navíc](https://www.t-mobile.cz/letnidata).
Děda by se asi hodně divil.

Autor: Adam Dudek


Skočit z mrakodrapu nebo střílet zombie?

large_IMG_1463.jpg

medium_IMG_1463.jpg

small_IMG_1463.jpg

thumbnail_IMG_1463.jpg

IMG_1463.jpg

Virtuální realita je tady

Ještě jednou se podívám na ruce a přesvědčím se, že se mi neklepou. Snad to bude v pohodě. Podívám se doprava a na panelu stisknu tlačítko „Plank”. Výtah se dá do pohybu, podlaha pode mnou se rytmicky chvěje a s hučením v uších letím vzhůru až do nejvyššího patra. Když se zastavím a otevřou se dveře, zvenku na mě dýchne závan svěžího větru. 

Před očima se mi rozvine pohled na město plné výškových budov. Kdesi pod sebou slyším vzdálený ruch automobilů. Přímo přede mnou je pak dřevěné prkno čnící do volného prostoru. Vím, že bych měl udělat krok vpřed, ale cítím, jak chytám závrať. Zvednu oči a vpravo nahoře zachytím stavební jeřáb. Opakuji si, že je to jen jako, ale všechno svědčí o opaku. Tak jak to je? Stojím na mrakodrapu a nalhávám si, že se mi to zdá? Nebo se to neděje a jen to tak vypadá? 

Odvážím se a udělám pohyb vpřed. Nohy mám jak z gumy, mám pocit, že je neovládám. Měl bych dojít až na konec, tam se otočit čelem ke dveřím výtahu, které se mezitím zavřely, a odřízly mě od možnosti návratu. Instrukce si vybavuji přesně: Jdi až na kraj, otoč se a pak přepadni na znak. Vím, že to nemusím udělat. Ale nechci to oddalovat a jdu na to. Připadám si jak na pirátské lodi odsouzený k výkonu trestu Walk the Plank, na jehož konci čeká nemilosrdný pád do vln oceánu plných hladových žraloků.

Naposledy se rozhlédnu po vrcholcích budov a odhodlám se. Nohy pod sebe spíš skrčím, než že bych opravdu přepadl. Propadnu se nazad a budovy kolem mě se dají do pohybu. Vidím, jak se kolem mě míhají okna mrakodrapů. Letím a pak přijde bílé světlo. Je konec, už nežiju. 

![pad_z_mrakodrapu.jpg](https://api.charger.cz/uploads/pad_z_mrakodrapu_57f503d143.jpg)

**Pohlcující zážitky**

Zážitek je tak pohlcující, že jeho popis nejde zkrátit. Tak silně na mě zapůsobila jedna z hlavních atrakcí největší herny zaměřené na virtuální realitu v Česku. Nachází se v BB Centru na Brumlovce v Praze a nese jméno VR Avatar Park. Na ploše víc jak 500 m2 se tady dá zažít všechno, co současná virtuální a augmentovaná realita nabízí. Jde již o třetí podnik, který v Praze provozuje zakladatel, vývojář a český VR průkopník Daniel Broulík. 

Se svou firmou v minulosti vyvinul tutoriál, který ve virtuální realitě prezentoval výhody „Chytrého auta” od T-Mobilu. U téhož operátora pak několik let po sobě uspořádal turné virtuální realitou po českých pobočkách. První VR hernu otevřel v roce 2016 poblíž O2 areny, druhou těsně před covidem v Aquaparku Čestlice, jediném místem v Česku a možná i v Evropě, kde je možné zažít propojení virtuální reality s mokrým provozem. „Když jsme se po covidu trochu oklepali, rozhodli jsme se otevřít třetí hernu založenou na principu all you can eat,” říká zakladatel Dan Broulík. 

![IMG_1478.jpg](https://api.charger.cz/uploads/IMG_1478_87cd1cb885.jpg)

**Vše na jednom místě**

Návštěvníci tady mají možnost ochutnat všechno, co současná virtuální realita nabízí. Jsou tu zařízení pro věrný zážitek z jízdy závodními auty, letadly, raketoplány i horskými dráhami. „Můžete si vybrat jakoukoliv z velkých horských drah na světě s plnohodnotným přetížením. Lidi nám tady řvou,” směje se můj průvodce Martin, který mě mezitím převzal, aby mi ukázal nabídku herny. Upřímně nevím, co bych si vybral dřív. 

Zatímco v jednom boxu mohu vcelku nenásilně kosit barevné bonbóny ve 3D verzi Candy Crush, hned vedle se můžu ponořit do temného světa, kde na mě ze šesti různých vchodů dotírají slizké zombie. Ze začátku se mi daří postřílet je dřív, než na mě sáhnout, ale jak hra přitvrzuje, dostávají se čím dál blíž. Ustřelím jim nohy, ale plazí se dál po rukou, sápou se po mě, a protože nedokážu dost rychle rychle přebít pistoli, nakonec mě udolají. Jsem mrtvý, dnes již podruhé. Je to děsivé a neskutečně skutečné. Set od HTC sedí na hlavě tak, že nemám důvod pochybovat, jestli je to opravdové nebo jenom jako.

**Pro děti i seniory**

V Avatar Parku je dohromady 18 stanovišť. Stojí tu kulisy hradu, který mohu bránit proti útočníkům, boxerský ring pro bojové sporty nebo aréna pro 4 hráče, kteří se tu mohou vydat do virtuální únikovky nebo hry na hrdiny. Kdo nechce hrát, ten se může ponořit do podmořského světa nebo s VR brýlemi cestovat na Google Earth. 

Pro koho to je dobré? „Mysleli jsme si na cílovku hlavně od 16 do 25 let, ale ukázalo se, že když sem vnuk přijde se svými prarodiči, jsou to právě oni, kdo odsud nechtějí odejít a zkoušejí další hry,” říká Dan Broulík. Avatar Park je místem, kde se dělají teambuilding, rozlučky se svobodou, ale baví to děti z příměstských táborů i domovy důchodců. Jedna hodina vyjde na 650 Kč, dvě na 1150 Kč a celý den pak na 2250 Kč. Skok z mrakodrapu si dáte za 99 korun. Zkuste ho a už tam zůstanete.

![IMG_1464.jpg](https://api.charger.cz/uploads/IMG_1464_0a0497bced.jpg)

Víc na [www.avatarherna.cz](www.avatarherna.cz)

Kde ještě zažijete virtuální realitu?

**VR Play Park**
Přímo na Václavském náměstí se nachází VR Play Park, který nabízí zážitky ve virtuální realitě od 20 minut do jedné hodiny. Čekají vás individuální výzvy v podobě simulátorů, přežití na ostrově Zombie nebo třeba únikovky pro 2 až 6 lidí.
Více na [www.vrplaypark.com](www.vrplaypark.com)

**Svět dinosaurů**
V outlet centru kousek od letiště Václava Havla se můžete na 4000 m2 setkat se 154 milionů let starými kostrami dinosaurů i modely v životní velikosti.
Více na [www.pop.cz](www.pop.cz)

**Virty**
Až 100 her nabízí virtuální herna na Praze 4 s názvem Virty. Za hodinu hraní zaplatíte 500 korun.
Více na [www.virty.cz](www.virty.cz)

**Virtual Games Brno**
Střílení zombíků ve hře Arizona Sunshine nebo návštěvy zajímavých míst po celém světě nabízí klasická herna v Brně.
Více zde: [www.virtualgamesbrno.cz](www.virtualgamesbrno.cz)

**VR Ostrava**
Kvantum her nabízí podnik Virtuální realita v Ostravě Porubě. Nabídka je široká, prozkoumejte sami na jejich webu.
Více zde: [www.vr-ostrava.cz](www.vr-ostrava.cz)

Autor: Adam Maršál

Od první zavařeniny postravu astronautů

Předchozí čísla

Napište nám