ŽIVOT JE RAUT,

NA KTERÝ NÁS NIKDO NEPOZVAL
#Téma
Zpět

Každý, kdo má potřebu sdělit světu své myšlenky a nápady, si dneska může založit blog a vypsat se do sytosti. Ne každý ale zaujme a vytrvá… a ještě méně je těch, kteří se dostanou až na knihkupecké pulty. Dá se překlopit živelně vznikající blog tří kamarádek na pevně ohraničené papírové stránky? Je úspěšným blogerkám Janě Pakočce, Hannah Saleh a Daniele Hannové bližší papír, nebo online, kde s námi již šest let sdílejí své chutě, ale spíš celé životy na „jediném upřímném foodblogu“ Vývařovna.com?

 

„Jsme jako Sex ve městě, kdyby Carrie a spol. žily v Praze na pokraji nervovýho zhroucení. Utopenec je naše makronka, pivo je naše šampaňský a kreténi jsou pan Božský. Je nám už trochu víc než dvacet, ale to neznamená, že děláme správná rozhodnutí, ať už se to týká práce, milenců, nebo výběru jídla k obědu. Někdy to tak prostě vyjde. Sociokulturní souvislosti, návraty do dětství v jídelnách a před televizí, glosování nad svíčkovou, ranní cesty domů se smažákem v ruce. Štěstí i smutek doprovázející chlebíčky a bohemku. Kolik hotovek se dá zkonzumovat za 30 let? Kolik hashtagů vygeneruje euforie a deprese? Život je raut, na který nás nikdo nepozval. I přesto jsme přišly. Hannah, Jana, Daniela. Holky z Vývařovny.“

 

Holky

 

V ČEM JE PSANÍ A PŘÍPRAVA KNÍŽKY JINÉ NEŽ PSANÍ BLOGU? MUSELY JSTE HODNĚ ZMĚNIT STYL PRÁCE?

Daniela: Blog je živelný, to se mu nedá upřít. Psaní do klávesnice s motivem něco hned odeslat nebo publikovat je agresivní a rychlé. Nerada po sobě věci čtu, a tak se často stane, že příspěvek dopíšu a okamžitě vynerveně odklikávám k publikování. Kniha naopak musela být promyšlenější, šlo o obsáhlejší text, který četlo více lidí, editor, máma, kamarádi, vracelo se mi to jako bumerang a ztratilo to na spontánnosti, ale naopak, věřím, získalo na kvalitě.

 

Jana: Psaní blogu, facebookovýho statusu nebo tweetu je bezprostřednější, než když píšete vyjádření do tištěnýho média nebo nedejbože knížku. I ve virtuálním prostředí je třeba rozlišovat. Vždyť i tištěná média jsou různá, proč by měl mít virtuální prostor jen jednu ustálenou formu, kterou se správně vyjadřovat? Facebookový status je už dnes svébytný slohový útvar, ke kterýmu je ovšem třeba přistoupit jinak než k blog-postu, ke kterému (i podvědomě) přistoupíte jinak než k publicistickému článku, ať už je určený pro tištěné médium, nebo online platformu. Psaní je vůbec legrační mončičák, který se dá ohýbat směry, kterými potřebujete. V tomhle je internet k nezaplacení, můžete si tu zkusit cokoli od uplakaných deníčků po specifické slangy virtuálních komunit, jako je Reddit. Já osobně miluju novotvary a jazykový podvraťáky, jako jsou například specifické výrazy a slovní spojení popisující nejrůznější typy psích memů. Jsem jazyková a gramatická anarchistka, Jungmann by mě hnal. Mám ráda, když jazyk organicky žije, mám ráda i anglismy a další výrazy, které kombinují češtinu a cizí jazyky. Ale samozřejmě, že často je to výmluva pro nesprávný umístění čárky v souvětí. No ale tak co už. Internet tak pomáhá vývoji jazyka, což se promítá i při psaní knížek – ať už současné poezie, nebo prózy. Jazyk nezastavíš. No a v tomhle pro mě rozdíl mezi knížkou a blogem vlastně nebyl. Náš blogový jazyk zůstal. Jen nám k tomu lidi nemůžou psát hejty o tom, kolik překlepů tam máme a že neumíme gramatiku. Ale kdo ví, možná je posílají poštou rovnou do Albatrosu?

 

Hannah: Jiných požadavků na texty jsme si byly vědomy od začátku – v knize tím pádem spíše shrnujeme naše univerzální životní postoje než momentální zážitky. Byť jsme ji ve finále napsaly velmi rychle, odžívaly jsme si ji skutečně dlouho. Nedovedu si představit, že bych se v dohledné době pustila do něčeho podobného. Přijde mi  ale, že i přechod na papír jsme pojaly po svém: z hashtagů se staly kapitoly a také jsme měly poměrně jasnou představu o tom, jak má kniha vypadat. Oslovily jsme naše přátele, kteří nám s vizuální podobou knihy pomohli, čímž vznikla publikace, která obě média kombinuje po svém. Narazit na naši knihu v regálech knihkupectví je tím pádem dost stejné jako potkat nás tři někde na party. To první určitě chcete. To druhé… no, záleží, v kolik by to mělo být hodin.

 

VZEŠLY JSTE Z INTERNETU, ČTETE KNÍŽKY I NA TABLETU NEBO ČTEČCE?

Daniela: Zatím čtu jedině papír, dokonce i články na různé semináře si stále tisknu, abych si v nich mohla škrtat. Škrtám si pasáže i v beletrii, a proto je pro mě papír velmi důležitý. Ráda knihy i sbírám. Nebráním se technologiím, to vůbec, jen se zatím neslučují s mojí běžnou praxí a láskou ke sbírání.

 

Jana: Já bych si strašně chtěla pořídit Kindle. Protože na beletrii mi přijde praktickej. Lepší než tahat paperbacky v tašce. Vlastně nevím, proč ho ještě nemám? Nechcete mi ho někdo darovat? Taky mi čtečka přijde praktická na čtení skript do školy, ale jen na první informační čtení, na učení by to pro mě nebylo, musím si podtrhávat a zakládat post-itama. Pamatuju si, že jsem měla na vysoký spolubydlící, která měla pečlivě vybudovaný systém barevných lepítek – každá barva byla jeden tematický okruh. A k zakládacím papírkům měla koordinované stejně barevné zvýrazňovače. No a pak jsou „coffeetable books“, který chcete mít i kvůli vazbě, fotkám, sazbě… no, třeba jako tu naši knížku. No a pak čtu dost často publicistické články na mobilu.

 

Hannah: Nečtu, žádné takové zařízení nevlastním a ani si ho neplánuju pořídit. Do počítače koukám kvůli práci víc času, než bych chtěla, a tak jsem ráda za každou napuštěnou vanu a cestu tramvají, kdy si můžu číst. I když se moderním technologiím nebráním, mám pocit, že kvůli nim lidé mnohdy ztrácí kontakt s realitou.

 

Chlebicek

 

ŽIVOT JE RAUT

Vývařovna.com vznikla před šesti lety jako reakce na vyumělkované foodblogy. Sice se na ní často dočteme o bufetech, obložených chlebíčcích nebo školních jídelnách, ale autorky ji nikdy nebraly jako blog o jídle, ale o životě, protože stejně jako třeba móda je jídlo obrazem našeho světa a naší doby. Po nominaci na Magnesia Litera Blog roku 2016 se rozhodly svůj blog vydat knižně. Na jaře letošního roku tak vytvořily zcela nové texty, kdy 15 nejpoužívanějších hashtagů jejich blogu dalo názvy a témata jednotlivým kapitolám. Ty každá z autorek pojala, jako na blogu, čistě po svém. Ke spolupráci přizvaly své přátele a vznikla originální kniha přesunující blog z virtuálního prostoru do offlinu. A věřte, že ji slupnete jako pozdně večerní páteční svačinku, přestože (nebo právě proto, že), jak říká grafický designér Ondřej Gerik, její „obsah místy ohýb. nastavená pravidla sazby, latentně se vzpírá médiu knihy, glitchuje a přetéká pokaždé, když se naskytne nečekaný datový formát“.


 

Připravila: Daniela Chovancová, Foto: repro z knihy „Život je raut“ a Tomáš Slavík

Zpět