Z UKRAJINY JSME SI PŘIVEZLI

ZÁŽITKY, BLECHY I NOVÝ VIDEOKLIP
#hudba
#appky
Zpět

Byla půlka září, léto zvonilo umíráčkem, ve vzduchu byly cítit starosti a my dva, kapela Trojky, jsme ve studiu dotáčeli písničku o síle roadtripu a bezstarostné cestě do neznáma.

 

IMG_7336

 

Nemusíte být zrovna čtenáři Kerouaca ani pacienti trpící nevyléčitelnou cestovní horečkou, aby se ve vás tahle touha objevovat neobjevené jednou za čas ozvala. Ke mně a Alešovi dost hlasitě promluvila přesně v momentě, kdy jsme naproti sobě seděli s kytarami v klíně a sluchátky na uších. „Veru, měli bychom natočit videoklip, který by měl přesně takovou atmosféru, o které tam zpíváš,“ prohlásil můj kapelní parťák. Jasně, natočit klip o cestě do míst, která dosud žijí jen v našich představách, by dalo celé věci nový rozměr. Představa stažené střechy a rozevl.tých vlasů mě na moment přenesla někam do jihozápadní Ameriky. Pak jsem se ale vrátila zpátky na zem a odpověděla bezmyšlenkovitě. „Jasně, pojedeme autem na Ukrajinu.“ Řekla jsem to spíš ironicky a v nadsázce než vážně. Aleš se toho ale překvapivě chytil a druhý den odpoledne jsme vyrazili.

 

Jsme dva a říkáme si Trojky. Hrajeme si a skládáme. Naše písně fungují podobně jako naše deníky. Odráží naše myšlenky, prožitky i nápady. Některé zůstanou vylité na zemi, vpité do koberce a načmárané na zdi, jiné vypustíme mezi lidi. Nahlas a sebevědomě.

 

Vzhledem k tomu, že Aleš jako hudební producent a já jako novinářka na volné noze můžeme svoje spontánní nápady realizovat takřka okamžitě, naházeli jsme do auta pár nezbytných věcí a vyrazili. Táhlo nás to na východ. Do míst, kde je život zdánlivě drsnější a benzin prokazatelně levnější. Hnaní touhou natočit autentický klip k naší nové písni o roadtripu a zažít něco úžasného, jsme se po D1 prosmýkli přes Ostravu do Krakova a odtud už na hraniční přejezd Radymno Gmina. Šest hodin čekání a trojitá zevrubná kontrola nás utvrdily v tom, že emigrovat na východ je v dnešní době snad ještě těžší než na západ. Nakonec všechno dobře dopadlo a o několik hodin a bezpočet benzinek později jsme se konečně ocitli ve Lvově.

 

Už od začátku jsme věděli, že upozorňovat na sebe drahou technikou by bylo zbytečné i riskantní, rozhodli jsme se natáčet a fotit všechno jen na vlastní telefony a GoPro kamery. Vzhledem k tomu, že jsme se několikrát dostali i do míst a situací, kdy bylo potřeba natáčet naprosto nenápadně, se tohle rozhodnutí v praxi náramně osvědčilo.

 

Zvlášť pak v Umani, kde jsme spolu s chasidy oslavili židovský Nový rok. O velkolepém svátku Roš hašana jsem snila už několik let, ale nikdy by mě nenapadlo, že se do Podněperské vysočiny v Čerkaské oblasti na střední Ukrajině podívám. Cesta sem vede mezi vyprahlými poli a chudičkými městy. Na optimismu tomuhle místu nepřidává ani fakt, že se tu nachází vojenská základna, která odsud vysílá posily do válečné zóny v Donbasu. Oslavy letos připadly na 20. – 22. září. My jsme do Umaně dorazili jednadvacátého a hned zamířili do míst, kde se nachází hrob slavného chasidského rabína Nachmana z Braclavi. Tušila jsem, že jako holka budu mezi ortodoxními Židy nejspíš vzbuzovat nepatřičnou pozornost, ale zvědavost a touha byly silnější než já. Měla jsem mužské garde, jsem novinářka, přicházím v míru, s pokrývkou hlavy a v dlouhých černých šatech. Nemůže se mi nic stát.

 

IMG_7670

 

Taková byla moje představa přesně do chvíle, než jsem se ztratila v davu černookých mužů s velkými klobouky a dlouhými pejzy. A přesně v momentě, kdy jeden z nich kopl do objektivu jednoho z přihlížejících fotografů. Tehdy mi došlo, že mířit jim do obličeje kamerkou telefonu taky není nejrozumnější nápad. Po několika minutách vstřebávání vzrušující a slavnostní atmosféry jsme se proto, my dva umělci z Prahy, raději nadobro vzdálili. Ještě jsme ochutnali košer burek, napili se nealkoholického punče, naskočili do auta a jeli dál.

 

Nakonec jsme si užili Viniču, Žaškiv, Oděsu, Majaki, přírodní rezervaci Nikolajevku, přežili spoustu ruských zmrzlin, ukrajinských polívek, jeden zubařský zákrok a nakonec jsme si výlet prodloužili ještě přes Moldavsko, Rumunsko a Maďarsko. O tom, jak jsme hledali cikánského krále, zapalovali svíčky v ortodoxních kostelích, ochutnávali mladé víno, hledali si vzájemně blechy a koupali se v sirné lázni, vám klidně povyprávíme na některém z našich koncertů. Teď ale musíme vytřídit všechna naše videa a fotky a přidělat práci někomu z našich šikovných kámošů, aby nám z těch všech zážitků sestříhal klip století. Věříme tomu, že prodlužující se podzimní večery na to budou jako dělané.

 

TROJKY: Elektropopové duo z Prahy ve složení Veronika Kratochvílová a Aleš Zenkl. Cestou na Ukrajinu natáčeli svůj první videoklip k písni Horizonty, který vyjde spolu s novým albem. Záběry a fotografie byly pořízeny na telefony iPhone 6s, Honor 8 a GoPro kameru Hero 4.

 

Snímek obrazovky 2017-11-10 v 13.28.03


Text: Veronika Kratochvílová, foto: Aleš Zenkl

 

 

 

 

 

 

 

Zpět