Udělej si sám

#hudba
Zpět

Hudebníků, kteří se vydali vstříc své kariéře zdánlivě trnitou cestou „Do It Yourself“, je celá řada a neustále jich přibývá. Proč? Nedá se totiž říct, že by tím utrpěli nějaká vážnější zranění, spíš naopak. Následující pětici jmen tedy spojuje kromě nezměrného talentu také fakt, že se zvládli prosadit ještě dřív, než je spolkl vlivný label a za ruku je chytil schopný manažer.

 

 

1. JASON COLLETT

NEZÁVISLOST A POPULARITA SE NEVYLUČUJÍ

Jason Collett

 

Když roku 1965 Bob Dylan odpověděl na otázku, jestli se cítí být víc muzikantem, nebo poetou, „I think of myself more as a song and dance man,“ všechny přítomné novináře na oficiální tiskové konferenci tím dokonale odzbrojil a přivedl k živé diskusi. Dal tím totiž jasně najevo, jak svou tvorbu vnímá. A právě k tomuto Dylanovu výroku se na svém šestém albu obrací i sympaticky přemýšlivý písničkář Jason Collett. „Nikdy jsem necítil takové rozpaky ze své práce jako právě teď,“ popsal v rozhovoru pro The Globe and Mail. „Dnes už vím, že hudbou se dá mimo velké labely uživit jen těžko a oslovit masy posluchačů také není kvůli obrovské konkurenci možné. Přesto jsem do svých písní dal opět úplně všechno,“ dodal. Vyznění stejnojmenného titulního singlu alba Song and Dance Man koneckonců napovídá, že skepse i naděje jsou dvě nerozlučné sestry, které se o přízeň nezávislých hudebníků neustále přetahují. „You got to do what you can, when you’re a song and dance man,“ zní ironický popěvek, kterým Collett naráží na to, že muzikant si skutečně může dělat, co chce, třeba žít v dodávce a jíst kaviár, ale jen za podmínek, že si vybuduje dokonale fungující brand. Ačkoliv se tedy Collett otírá téměř v každé písni o fakt, že cesta napříč hudebním světem neobnáší jen talent a píli, ale především známosti a značné manažerské dovednosti, nechybí mu nadsázka a smysl pro humor. A právě ten mu spolu s jeho upřímným písničkářstvím žerou fanoušci i s navijákem.

 

 

2. HANS ZIMMER

BÝT GENIÁLNÍ ZNAMENÁ BÝT SVŮJ

LOS ANGELES HANS ZIMMER

Německý génius, který svou hudební  kariéru odstartoval jako hráč na klávesy a syntetizátory v kapelách Ultravox a The Bugglers, kteří v osmdesátých letech roztančili svět svým hitem Video Killed the Radio Star, byl poprvé nominován na Oscara už v roce 1988. Tehdy totiž veřejnost uchvátil film Rain Man, ke kterému napsal hudbu. Od té doby se jeho jméno začalo objevovat v té nejlepší společnosti filmových tvůrců. Svou výjimečně poutavou hudbou dokreslil snímky jako Krvavý příliv, Gladiátor, Poslední samuraj, Počátek, Interstellar, Šifra mistra Leonarda, Piráti z Karibiku nebo Lví král, za nějž v roce 1995 obdržel Oscara. A stejně jako Ennio Morricone, Joe Hisaishi nebo Erich Korngold se stal jedním z těch, kteří drží prst na tepu doby a udávají nejnovější hudební trendy. Všechno, co kdy Hanz Zimmer vyšle do světa, bude tisíckrát zkopírováno a napodobováno. Proč? Protože to zkrátka funguje. Jeho schopnost nakombinovat vážnou hudbu s elektronikou a živé nástroje se strojovým zvukem svědčí nejen o jeho kreativitě, ale především technických schopnostech a píli. A za tu není zodpovědný nikdo jiný než on sám.

 

 

3. LISA MITCHELL

RYCHLÁ A SNADNÁ CESTA NAHORU NEEXISTUJE

 

Lisa MitchellKdyž v roce 2009 debutovala mladinká zpěvačka albem Wonder, rozpoutala v Austrálii i své rodné Anglii doslova bouři. Sladce naivní písně s dokonale vycizelovanými aranžemi formované její nezaměnitelnou barvou hlasu jí předpověděly slibnou budoucnost. Talentovaná hudebnice, která se narodila v anglickém Canterbury, ale ve třech letech se s rodiči přestěhovala do Austrálie, své první skladby komponovala již v jedenácti letech. Krátce poté se naučila hrát na kytaru a cenné zkušenosti s vystupováním získala jako zpěvačka coverové kapely Chrome po kavárnách v Melbourne. První výrazný úspěch zaznamenala jako šestnáctiletá, kdy se umístila v první desítce australské talentové soutěže. Jeden z porotců ji označil za vůbec největší australský hudební talent a mladé Lise se tak otevřely možnosti do velkého světa popového průmyslu. Ona ale hrdě a s díky odmítla nahrávací smlouvu, protože už tehdy cítila, že nechce skončit jako nešťastný produkt popového průmyslu. Vrhla se tedy do skládání vlastních písní a začala vystupovat po místních klubech. Jako předskokanka Old Man River, The Hampdens nebo Evermore získala první fanoušky a těch pak přibylo hlavně na základě jejích živých koncertů, které streamovala přes MySpace.com.

 

 

4. SHURA

JINAKOST JE DAR

 

ShuraExcentrická pětadvacetiletá dcera ruské herečky a britského dokumentaristy se od svých vrstevnic odlišovala už v dětství. Jako sestra dvou bratrů, z nichž jeden je její dvojče, byla vedena spíš k chlapeckým aktivitám než ke hře s panenkami. Dlouhá léta se věnovala profesionálnímu fotbalu za Manchester City a k jejímu pozdějšímu zájmu o hru na kytaru přibyla ještě fascinace elektronickými zvuky. Svou první skladbu nahrála v šestnácti letech díky tutorialům na YouTube.

V osmnácti se otevřeně přiznala ke své homosexuální orientaci, přestěhovala se z Manchesteru do Londýna, kde nastoupila na vysokou, a zároveň se začala naplno věnovat hudbě. Díky spolupráci s kytaristou Patrickem Duncombem a producentem Hiatusem představila své první songy. Její chytlavou kombinaci electropopu, synthpopu a r’n’b si však mohou posluchači naplno vychutnat teprve s nedávným vydáním jejího debutu. Prvním impulzem k jeho dokončení prý ale rozhodně nebyla touha exhibovat. Podle jejích vlastních slov by se nikdy neodhodlala k jeho napsání, kdyby neprodělala panický záchvat a nebyla hospitalizována na psychiatrii.

 

 

5. ASAF AVIDAN

DOBRÁ HUDBA NEMÁ JASNĚ VYMEZENÉ HRANICE

 

Asaf AvidanNa první poslech lze jen těžko rozeznat, zda za naléhavým, mnohdy až ukňouraným výrazem stojí muž, nebo žena. Jenže nakonec je to právě ona nezaměnitelná barva hlasu, která z hudby izraelského hudebníka Asafa Avidana dělá návykovou záležitost.

Kytary, harmonika, klavír, perkuse a jemný dotek elektroniky nechávají vyniknout vtíravé melodie, které se již po prvním poslechu usazují hluboko v hlavě stejně jako hlas, ze kterého má posluchač husí kůži a domnělý pocit, jako by jej již dávno dobře znal. Ne náhodou zaujal jeho talent hned zkraje kariéry i takové hvězdy, jako jsou Robert Plant nebo Morrissey. Americký zpěvák Devendra Banhart na jeho adresu dokonce vzkázal, že na jeho úchvatný naříkavý výraz nejde zapomenout. Pravdou je, že muzikant žijící v Jeruzalémě rozhodně nemá nejmenší problém převzít na sebe americkou identitu. Jeho přízvuk a feeling jej snadno zamění s kdejakým rodákem z Detroitu a atmosféra amerického venkova v množství jeho písní je jen dalším příznačným rysem toho, že má k této kultuře nebezpečně blízko. Fakt, že i doma v Izraeli zpívá anglicky, ale nezabránil tomu, aby se brzy stal jedním z nejpopulárnějších muzikantů v zemi. Ještě v kapele The Mojos vstoupil do povědomí jako guru porozchodových písní, které mají léčit srdeční zranění a působit terapeuticky. „Vlastně jsem ani netušil, že hudba bude mojí cestou. Nikdy jsem nechodil ani na lekce zpěvu. Přišlo to tak nějak samo spolu s emocemi a pocitem, že zpívání musí bolet,“ řekl v jednom z rozhovorů.

 

 

KONCERTY – BŘEZEN

 

BAND OF HORSES (USA):

2. 3., LUCERNA MUSIC BAR

AGAINST THE CURRENT (USA):

3. 3., LUCERNA MUSIC BAR

THE AUSTRALIAN PINK FLOYD

SHOW (AU): 5. 3., TIPSPORT ARENA

SWANS (USA): 14. 3., FLÉDA

VYPSANÁ FIXA (CZ):

15. 3., AKROPOLIS

MODERN TALKING (DE):

18. 3., FORUM KARLÍN

AMY MACDONALD (UK):

20. 3., LUCERNA MUSIC BAR

KID INK (USA): 21. 3., ROXY

MACY GRAY (USA): 25. 3., SONO

CENTRUM MUSIC CLUB

PARWAY DRIVE (AU):

29. 3., FORUM KARLÍN

KORN (USA): 30. 3., FORUM KARLÍN

HENTAI CORPORATION (CZ):

30. 3., FLÉDA


Text: Veronika Kratochvílová, Foto: archiv labelů

 

Zpět