Tomáš Šebek

Lékař, kterého máte ve svém telefonu
#Rozhovor
Zpět

Těžko byste potkali renesančnějšího člověka, než je chirurg Tomáš Šebek. Jako Lékař bez hranic působil na misích v Jižním Súdánu, na Haiti nebo v Afghánistánu. Kromě toho běhá, plave, jezdí na kole, dělá triatlon, pilotuje letadla a píše skvělé knihy. Málokdo ovšem ví, že má také vřelý vztah k moderním technologiím. Tak schválně, kdo z vás někdy navštívil jeho stránku Ulekare.cz, kde spolu s třemi stovkami lékařů radí, objednávají a ošetřují?

 

Jste během misí u Lékařů bez hranic ve spojení s domovem? 

Většina našich misí je dobře internetově propojená. Když jsem byl teď v Jižním Súdánu, fungovalo tam mnohem lepší internetové spojení, než mám někdy k dispozici v domácích podmínkách. Skype, WhatsApp, Messenger můžeme prakticky využívat kdykoli. Někdy byly moje dnes už hodně velké děti až otrávené, jak často je kontaktuji, přestože jsem tisíce kilometrů od nich. Vzkazovaly mně, že bych měl zmírnit míru komunikace, aby to nebylo intenzivnější, než když jsem doma.

 

Co na svém mobilu nejčastěji otvíráte a jaké extra aplikace máte?

Sleduji domácí zpravodajské servery, ale spíš mě zajímá mezinárodní situace. Mezi extra patří například LiveUAMap související s mým zájmem. Reportuje všechny známé incidenty po celém světě. Ze svého mobilu tak můžete sledovat osvobozování Mosulu, útoky v Jemenu nebo kdekoliv jinde na světě, kde je situace turbulentní. Pro vedoucí mise nepostradatelná pomůcka. Stejně jako pro mě třeba studnice medicínských informací MSF Guidance (medicínská příručka Lékařů bez hranic). A nesmím samozřejmě zapomenout na naši uLékaře.cz.

 

Na internetu se dají najít desítky humanitárních projektů, které vybízejí k podpoře. Proč bych měl posílat peníze zrovna Lékařům bez hranic?

Protože to má smysl. Není to o pocitu. Poměrem mezi vybranými penězi a prostředky, které jdou na poskytování zdravotní péče, dosahujeme celosvětově více než 80 procent. Znamená to, že z vaší stokoruny se i po všech nezbytných manipulačních procedurách dostane na konec řetězce přes 80 korun. To je u neziskových organizací jeden z nejlepších výsledků. Lékaři bez hranic mají v češtině skvěle zpracovaný facebookový profil, který má víc než 100 000 followerů. Tohle okénko do světa práce Lékařů bez hranic považuji za jedno z nejlepších a myslím si, že to i nejvíce odpovídá trendu, jak dnes mladá generace pracuje s informacemi. Dozvíte se nejen o práci českých kolegů, ale o celé organizaci, která stojí zejména na místních spolupracovnících.

 

Pomáhají pacientům třetího světa mobily?

Už v roce 2010, kdy jsem byl na misi na Haiti, mě překvapilo, že Haiťané, kteří mají leckdy dolar na den, dokáží udržovat smartphony s nabitým kreditem. V rozvojových zemích mobil funguje velice dobře a občas vás překvapí, jaké značky tam mají lidé k dispozici. I pro nás je mobil důležitý komunikační nástroj. V Afghánistánu měl mobil ještě jednu přidanou hodnotu: například když jsme přijali pacienta, u nějž jsme v rámci léčby potřebovali krevní převody, jeho příbuzní se sami aktivovali přes mobilní síť a přicestovali. S trochou nadsázky to znamenalo, že jsme měli každý den čerstvou krev od nového příbuzného dárce.

 

cmyk_TM_SEBEK_FOTO_2_SPEEDO

 

Dá se tedy říct, že mobily zachraňují životy?

Zachraňují a není to jen otázka hlasových služeb. V České republice funguje např. aplikace Záchranka. Pokud dobře počítám, jen pod Lékaři bez hranic je vydáno 6 aplikací. Většina z nich nám pomáhá pracovat s medicínskými daty a poskytnout širší informaci v oboru tam, kde zrovna nejste specialisté. Mně jako chirurgovi pomáhají tyto aplikace, abych třeba v Jižním Súdánu lépe zvládl pomoci pacientovi s malárií, o které toho samozřejmě jako chirurg mnoho nevím.

 

Může dnes už mobil suplovat lékaře?

Správně vybavená „krabička v kapse“ už dnes do určité míry je vaším lékařem. Za života mé generace asi nedojde k tomu, aby například mobilní technologie zcela nahradila lékaře. Ale už dnes se dá díky mobilům zdravotní péče zlepšit. Začalo to v době, kdy někoho napadlo, že není potřeba laicky řečeno chodit s každým pupínkem k dermatologovi. Leckdy stačí fotka zaslaná lékaři a dá se tak využít mobil jako diagnostický nástroj. Aplikace jdou stále dál a můžete pomocí nich zvládnout opravdu nečekané. Do oční čočky může být implantovaný senzor, který detekuje hladinu glykémie, a z obyčejného mobilu se tyto hodnoty dají díky aplikaci snadno odečítat a odesílat ošetřujícímu lékaři. Lékař tak může na dálku konzultovat a upravovat léčbu svého pacienta.

 

Jak je na tom v tomhle ohledu Česko ve srovnání se světem?

Jsme malinko pozadu. Ale už sedm let spolupracuji pod hlavičkou uLékaře.cz se skupinou téměř tří set českých a slovenských lékařů, kteří současně praktikují v nejrůznějších zdravotnických zařízeních a souběžně poskytují distanční lékařské poradenství neboli telemedicínu. Prostě jsou jako já také online doktory. Kromě webu s milionovou měsíční  návštěvností máme mobilní aplikaci, kterou má už téměř 30 tisíc pacientů ve svém mobilu. Od ostatních se lišíme tím, že nejen radíme, ale jsme schopni pacienta také objednat a ve výsledku i ošetřit. A to vše pohodlně z mobilu, rychle, efektivně a pro zdravotní systém i nepochybně levněji.

 

Stíháte během misí řídit byznys?

Ne, na misích nepodnikám. Tam se 100% koncentruji na spolupráci s Lékaři bez hranic. Dnes už nic sám neřídím. Moje týmov. role je ve vizi, strategii a také sháním finanční prostředky a investory na růst projektu. A samozřejmě se snažím spolu s ostatními do veskrze IT projektu stále vnášet medicínské know-how a znalost zdravotnického systému. Doplňuji tím tým desítek kolegů, kteří se specializují na ostatní části projektu, bez kterého by dnes robustní uLékaře.cz nefungovalo.

 

V Chargeru bychom asi měli čtenáře pobízet, aby využívali moderní technologie, ale na druhou stranu znáte to – jakmile vám něco je a jdete svůj neduh konfrontovat s tím, co se píše na netu, nabydete dojmu, že do druhého dne nejmíň umřete. Jak se ubráníte tomu, aby lidé nepanikařili?

Jednou bych si přál, aby až kdokoliv bude řešit zdravotní problém, startoval na uLékaře.cz. Totiž všechno, co u nás vydáváme, je podepsané lékařem. U nás má pacient skutečnou jistotu, že mu odpovídá odborník, ke kterému se pacient navíc může objednat. Rozhodně nepodporujeme paniku a do budoucna se mimo jiné chceme zaměřovat více i na prevenci a chronická onemocnění. Občas u nás skončí nějaký ten hypochondr, ale i tomu dobře poradíme stejně jako každý měsíc čtyřem tisícům pacientů se skutečnými problémy. A to ani zdaleka nemluvím o kožních chorobách anebo problematice sexuálního zdraví či psychických problémech. Jsme schopni se kompletně postarat o pacienta s tříselnou kýlou nebo očními obtížemi. Do budoucna bude možné konzultovat takřka všechno. A navíc máme ambici zapojit naše pacienty do systému elektronické zdravotní knížky. Aplikace uLékaře.cz bude nově v exkluzivní nabídce T-Mobile a každý jejich zákazník bude moci zpočátku využít dvě bezplatná poradenství.

 

cmyk_TM_SEBEK_FOTO_1

 

Jak byste srovnal českého pacienta s pacientem v Jižním Súdánu nebo Afghánistánu?

Je to člověk a je to úplně ten samý pacient. Některé věci vnímá jinak, zejména bolest. Možná jeden z důvodů, proč jsem začal spolupracovat s Lékaři bez hranic, byla touha ověřit si na vlastní kůži, že ve všech zemích žijí lidé, kteří se od nás ničím neliší. Spolu s kolegy se snažíme předávat know-how i ve velmi odlehlých místech populaci, která je postižena například živelní katastrofou či vojenským konfliktem, aby byli tamní lidé v otázce poskytování zdravotní péče soběstační.

 

Znamená to, že vyučujete místní lékaře? 

Nejen lékaře. Tým Lékařů bez hranic tvoří i logistici, inženýři, administrátoři a tak dále. Každý z nás má za úkol předat ve své profesi to nejlepší a připravit místní kolegy na samostatnou práci. Když se to povede, projekt můžeme jako celek předat a dále už na něj jen dohlížet a pomáhat jej třeba už jen financovat.

 

Jak vznikají vaše knihy z misí? Píšete si poznámky každý den?

Musím. Mám špatnou paměť a věci si potřebuji připomínat. Na misích se toho děje hodně, určitě víc než v běžném životě doma. V horším případě si beru tužku a papír, v lepším své poznámky rovnou digitalizuji – cvakám je do smartphonu, který mám pořád v kapse. Nebo do tabletu. V průměru si udělám 10 až 15 poznámek za den. Večer si k tomu sednu a za 45 minut zapíši další reportážní příběh.

 

Vaše knihy vycházejí digitálně a nakladatelství Paseka uvažuje o jejich publikování i v angličtině, aby mohly oslovit i čtenáře v zahraničí. Čtete také digitálně?

Přiznám se, že nemám vůbec čas číst knížky, ale strašně rád je poslouchám ze svého mobilu. Před lety jsem objevil fenomén audioknih a nemůžu se nabažit. Poslouchám je při běhání nebo jízdě na kole. Díky e-knihám tak konzumuji řádově o násobky víc titulů než v minulosti.

 

Váleční fotografové se z válečných konfliktů vraceli se syndromem, že si doma neměli s nikým co říct. Máte někdy také ten pocit? 

Vůbec ne. Protože mě moje práce chirurga baví venku stejně jako doma, ž.dným podobným syndromem jsem nikdy netrpěl. Snažím se zužitkovat to, co jsem tam viděl. Dalším pilířem naší činnosti je zprostředkovávat svědectví. Často se pohybujeme v oblastech, kam už se novináři obvykle nedostanou nebo se tam ani pohybovat nemohou, protože je to příliš nebezpečné. Lékaři bez hranic vznikli před více než 45 lety ze spolupráce novinářů a lékařů. Čas doma se proto snažím zužitkovat vyprávěním o věcech, které jsem viděl. Podobně to v nějaké míře dělají všichni moji kolegové.

 

V knihách vašich píšících kolegů se to obejde bez výrazů jako smradlavé fusekle?

Každému z nás někdy fusekle smrdí (smích). Pracuji s tím jako s holým faktem, ale na druhou stranu nepoužívám zemitý laciný humor. Pamatuji se, že tenhle konkrétní výraz jsem použil v příměru nocování na letišti v Dubaji, které je velkou leteckou křižovatkou. Potkáte tam velké množství lidí. Bez ohledu na jejich náboženské vyznání, původ nebo politickou příslušnost jim prostě smrdí nohy. Říkám tím nepřímo, že všichni jsme hlavně lidé. Na misích se snažím někdy humornou nebo zábavnější formou popisovat i to, co je někdy ve skutečnosti tragické.

 

Když se sečte všechno, co stíháte v životě udělat, spousta lidí se ptá – co tedy berete, když jste známý abstinent?

Beru endorfiny (smích). Moje podle mého jediná profesní kvalita je, že jsem schopný organizovat si svůj vlastní čas i čas lidí kolem sebe. Snad to nedělám násilně. S mou ženou jsme svoji přes dvacet let. Myslím, že jedna z věcí, kterou na mně po té době ještě oceňuje, je, že si umím poradit a organizovat.

 

Kolik hodin denně spíte?

Nedávno jsem si pořídil iWatch, protože na těchhle gedžitech ujíždím. Nejvíc mě na nich zajímají zdravotní parametry, které umí měřit. Hodinky mi například hlásí, že jsem za poslední dva týdny spal asi tři hodiny denně. Myslím, že to nebude daleko od pravdy. V poslední době se dostávám pod čtyři hodiny, což mi ale vůbec nestačí. Super je pět, optimum šest. Vrátím se k tomu na konci roku.

 

Zvýšilo se za tu dobu, co působíte u Lékařů bez hranic, procento pravděpodobnosti, že pacient přežije díky novým technologiím?

U Lékařů bez hranic používáme spoustu zajímavých technologií. Máme program, ve kterém dron sbírá laboratorní vzorky v terénu a létá s nimi do centrální laboratoře. Anebo pokročilý geografický systém, který dokáže předvídat například hladomor pomocí satelitní sondáže vlhkosti půdy. Umí ukázat, kde je půda natolik vyschlá, že povede k nedostatku potravin. Na druhou stranu v terénu běžně pracujeme s velmi jednoduchými, a přesto efektivními prostředky. Hlavní hybnou silou, která zajišťuje kvalitu, je know-how samotných lékařů. Naše výsledky tak vycházejí dobře i ve srovnání s hypertechnickou a superspecializovanou medicínou na pracovištích v západních zemích.

 

Co vás čeká příště?

To je vždycky otázka, protože Lékaři bez hranic reagují na to, nač je potřeba reagovat. Takže já bych doufal, že nic dalšího příště už nebude, ale takhle to na světě nechodí. Lékaři bez hranic jsou tady už přes 45 let a vždycky máme co dělat. Já se osobně vždycky snažím vrátit ještě jednou do stejného projektu. Vzhledem k tomu, že jsem byl naposledy v Jižním Súdánu, měla by to být opět tato africká země, možná dokonce stejná nemocnice. Ale protože mám v profilové kolonce napsáno válečný chirurg, možná mě budou kolegové potřebovat úplně jinde…

 

Manželka je s tím v pohodě?

Nedávno se nám se ženou po letech narodil druhý syn, třetí dítě. Nicméně když jsme domlouvali, jak to bude s mým cestováním, vyjasnili jsme si, že tohle nebude stopka. Mám extrémně tolerantní ženu, která má pochopení, což může být dané i tím, že je sama lékařka. Když jedu do nějaké neklidné oblasti, loučení je o to těžší, ale na druhou stranu i manželka měla možnost poznat práci u Lékařů bez hranic a zná všechna bezpečnostní opatření. Také mívám strach, ale doma se vždycky nějak domluvíme.

 

Chcete pro někoho skvělé čtení k Vánocům? Kupte mu Šebkovu novou knihu Africká zima. Hledejte např. na www.paseka.cz

Zpět