Test Huawei Y6 Prime 2018:

Dokážeme oklamat čtení obličeje?
Tohle přece zajímá každého. Čím dál víc mobilů nabízí schopnost uzamykání prostřednictvím rozpoznání tváře svého majitele.
Zpět

Už to není jen super drahý iPhone X, ale třeba i telefon nižší třídy, jakým je nový Huawei Y6 Prime 2018, který přijel v úhledné krabičce do našeho redakčního testu. Byla to výzva, a proto jsme se rozhodli potrápit ho malým podfukem. Někdo by řekl, že to byla podpásovka, ale život není fér a hackeři se s námi taky nebudou malovat. Jak obstál čínský smartphone v našem podvodnickém testu?

IMG_8653.HEICTelefon sám o sobě nabízí víc, než by od něj člověk za necelé čtyři tisíce čekal. Za prvé vypadá moc hezky. Dobře padne do ruky. Povrchové zpracování by ještě nedávno ukazovalo na luxusní výrobek. Displej je velký, ale oko zvyklé na hi-end mobily hlásí, že tady se trochu šetřilo, protože obrysy ikonek působí maličko chlupatě. Ovšem nic, co by se nedalo odpustit.

Výhodou jsou například 3 GB operační paměti, díky nimž si telefon snadno poradí i s komplikovanými aplikacemi. Data pak uschová úložiště o velikosti 32 GB. Fotoaparát pořizuje snímky o velikosti 13 MB, selfie z přední kamery pak budou mít velikost 8 MB.

Kapacita baterky je fenomenální. Když jsem nechal mobil bez SIM karty zapnutý na stole, po šesti dnech byla baterie pořád ještě na 60 procentech! Nevýhoda je, že chybí rychlodobíjení.

Kvůli tomu tady ale nejsme, pokud vás zajímají detaily, najdete je v každé recenzi. My se zaměřili na to, s jakou přesností telefon dokáže rozpoznat, komu odhalí svá tajemství, a komu ne.

 

Jako první nás napadlo, že telefon otestujeme na dvojčatech. Jedny jsme objevili před hlavní stage na Benátské noci, ale blondýnky s identickými drdoly vzápětí zmizely v davu, a tak jsme přišli s náhradním řešením.

 

Test podfukem

Hypotéza: když si nás někdo vyfotí nebo na internetu najde naši fotku v dostatečném rozlišení, dokáže díky ní otevřít náš mobil? Kdo by nebyl zvědavý.

A tak si dělám selfie před bílou stěnou, hodím ho do kompu, vytisknu na tiskárně, přicvaknu si podobiznu na karton, vystřihnu ji nůžkami a po stranách upevním gumičky tak, abych si mohl svůj druhý obličej upevnit na originál z masa a kostí. Celý proces je náročný a bolestný, zejména kvůli uvědomění si, jak člověk po čtyřicítce vypadá. Ale to je jiný příběh.

test4

 

Huawei nabízí více možností, jak ho bude majitele uzamykat. Je tu otisk prstu, zámek obrazovky (heslo, PIN nebo gesto) a odemknutí obličejem. Provádím všechny kroky včetně otisku na zadní straně mobilu a těším se na snímání tváře.

test3

 

Jde to rychle. Jsem napnutý, jak to bude fungovat a doopravdy – maká to skvěle a telefon se mi otevře úplně pokaždé. Jde to dokonce i s brýlemi, což mě přivádí k mírnému znepokojení. Zbaští mou návnadu i s navijákem?

IMG_8722.HEICNarovinu říkám, že ve špatném světle neudělá nic. Dobře tedy, udělám pár kroků k oknu. Nasazuji vytištěný obličej a vystavím ho přední kameře. Telefon se odemkne! A znovu! Občas zaváhá, ale úspěšnost je určitě přes padesát procent. Oklamat se tedy dá.

 

Pro obhajobu musím uvést následující: samotný výrobce říká, že zabezpečení přes rozpoznání obličeje není takové, jaké nabízí například heslo už jen proto, že musí nabízet jistou toleranci. Člověk po ránu vypadá jinak než večer, své udělá jistě i líčení a další finty. Málokdo také získá tak kvalitní podobiznu, jakou si uděláte sami vlastním selfie. Ale možnosti tu bezpochyby jsou, rád je předvedu každému, kdo by pochyboval.

 

Rozpoznávání obličeje v reklamě

Bez ohledu na náš test platí, že rozpoznávání obličeje prostřednictvím moderních technologií je čím dál propracovanější. Některé firmy tvrdí, že tak dokáží objevit naše emoce a detekovat podezřelé chování. Čím dál víc se nabízí otázka osobní bezpečnosti a osobnostních práv. Kdo má právo na to dívat se do našeho nitra?

Technologie tu je již několik desetiletí, ale díky počítačům a umělé inteligenci udělala v posledních pár letech obrovský skok. Běžně se dnes používá k identifikování lidí na hranicích, k odemykání mobilů nebo pro autentifikaci bankovních transakcí.

Už v sedmdesátých letech psychologové tvrdili, že dokáží číst naše emoce díky mikro výrazům a to i u osob na fotografiích nebo na videu.

Algoritmy a vysoké rozlišení záběrů dovádějí tento proces k dokonalosti. Odborníci těmto objevům přisuzují potenciál například v marketingu. Obchodní řetězce si tak můžou v jednotlivých odděleních a uličkách s regály číst v náladách zákazníků, třídit je podle věku a pohlaví, a díky tomu lépe zacílit nabízené produkty.

Firmy zabývající se účinností reklam už se testovaných diváků pouze neptají – mnohem víc si berou ze samotného odezírání výrazů. Touto cestou zjišťují, která část reklamy funguje, a která naopak nudí.

 

Proti teroristům

Bezpečností agentury zas doufají, že se jim čtením výrazů podaří včas rozeznat rizika hrozící od podezřelých jedinců. Právě u nich lze cvičeným postupem vyčíst v tváři nekalé úmysly včetně záměru spáchat teroristický čin. Kamery s procesorem naprogramovaným na odchycení specifických výrazů tak můžou v budoucnu pomáhat na letištích, na stadionech nebo velkých kulturních akcích.

Pochopitelně jsou tu i skeptické názory. Jak jsme si ukázali na případu telefonu Huawei Y6 Prime 2018, přístroje nejsou stoprocentní. I ty nejlepší technologie dnes vykazují úspěšnost rozpoznání s přesností na 90 až 92 procent. Jakmile přidáme úkol přečíst vedle tváře také její emoce, šance na chybu výrazně stoupá. Vedle toho jde o kontroverzní věc.

Ve Velké Británii letos v květnu policie testovala automatický systém rozpoznávání obličeje s názvem Automated Facial Recognition (AFR) na hudební festivalu BBC Radio 1’s Biggest Weekend in Swansea. Cílem bylo zjistit, zda lze číst v náladách diváků. Během deseti minut příslušníci zadrželi jednoho podezřelého. Celá věc zní sice skvěle, ale i středoškoláci vědí, že samotná myšlenka ještě není trestná. Zákrok přirozeně spustil lavinu protestů ochránců lidských práv.

Británie není jediná. Například někteří policisté v Číně už jsou vybaveni brýlemi, jejichž součástí je schopnost rozpoznávat tváře. Algoritmy jsou čím dál přesnější a přinášejí přesvědčivější výsledky. Rozpoznávat lze už i lidi, kteří nosí tmavé sluneční brýle. Zdá se, že se blížíme chvíli, kdy trestnou činnost nebudeme řešit až ve chvíli, kdy nastane, ale ještě než k ní dojde tak, jak předpovídá sci-fi film Minority Report.

Někdo se může cítit pohoršen nebo dotčen, ale určitě se shodneme, že je to zajímavá věc. Uvidíme, kam se to (už brzy) vyvine.

 

Text a foto: Adam Maršál

Zpět