SCHUMACHEROVÉ NA DRONECH

Závody dronů
#Návody a inspirace
Zpět

 

Když před patnácti lety pařil počítačovou hru Wipeout, ani náhodou ho nenapadlo, že by se stejný zážitek dal z virtuální reality přenést i do skutečného světa. A je to tu – vítejte na závodech dronů.

 

DJI_0004Pokud vám záběr z kabin stíhaček III. třídy v Hvězdných válkách přijde příliš syntetický, zkuste závody dronů. Pilotují se rádiem jako jiné RC modely, akorát očima netěkáte po obloze, ale díváte se přes brýle, které vám dávají pocit, jako byste v dronu seděli. Obraz přenášejí miniaturní kamerky naletované na trpasličí kvadrokoptéry čili drony vybavené čtyřmi rotory. Je to děsný hukot. Létá se na čas po okruzích, a pokud chcete zalétnout výsledek, musíte se držet tratě a proletět všemi brankami. Kdo to nemá v paži, nemá šanci. Jakub Steiner z Liberce patří k velkým fanouškům a o mini dronech řekne víc. „I pro diváky je to velká show. Na velkých závodech se obraz z kamer pilotů přenáší na velkoplošné obrazovky, takže se díváte jejich vlastníma očima,“ popisuje Jakub. Většinou se závodí na čas, ale létají se i soutěže ve freestylu. Ovládat akrobatické stroje je mimochodem mnohem složitější než řídit drony s kamerou používající pokročilé systémy stabilizace. Stejně tak můžete létat i doma nebo v tělocvičně, ale chce to přesedlat na menší váhovou kategorii. Kategorie mikro dronů zvaných Tiny Whoop byla pro rok 2017 zařazena i do mezinárodní soutěže MultiGP. Jakubovi doma drony procházejí spíš hlavně proto, že ke koníčku přivedl i svého sedmiletého syna. „Pomalu mě dohání. Děti odkojené videohrami mají v této disciplíně neskutečnou výhodu,“ vysvětluje Jakub. K dronům se dostal poté, co kdysi na Vimeu zhlédl video snímané dronem od brněnských Samadhi Production. „Nikdy předtím jsem nic takového neviděl.

_DSC9153Vypadalo to úžasně, jako kdyby to bylo nafilmované z nekonečně dlouhého ramena,“ vzpomíná. Dron byl tehdy nedostupnou záležitostí za 400 tisíc korun. Ale zhruba v té době přišel čínský výrobce DJI se svým modelem Phantom, který svět bezpilotních strojů otevřel široké veřejnosti. Druhý moment, který Jakuba přivedl k létání, byly záběry Australana Justina Weelandera, který dal na net záběry pořízené dronem, s nímž bravurně kličkuje mezi stromy. Jakub zjišťoval, jak docílit podobných výsledků, a než se rozkoukal, už byl členem komunity. „Když jsem začínal, říkal jsem si, že hlavně nesmím skončit jako nějaký geek, kterému z každého šuplíku koukají dráty a kabely. Po pár letech musím konstatovat, že to dopadlo přesně tak – neustále něco pájím a bastlím,“ popisuje Jakub. Zatímco v jiných rodinách je manželka úhlavním nepřítelem všech chlapských zálib, u Steinerů je to naopak. Byla to právě Jakubova žena, která ho upozornila na závod dronů v Praze-Modřanech, o němž informovala stanice Radiožurnál. Ještě téhož dne se Jakub sebral a jel do Prahy zjistit, o co jde. Seznámil se tam s „nesprávnými“ lidmi a u závodění zůstal. Od té doby se zúčastnil nejen akcí u nás, ale třeba i ME na Ibize nebo loni v březnu MS v Dubaji pro více než 100 pilotů z celého světa. „Drony zkonzumovaly veškerý můj volný čas. Ale ničeho nelituju, stojí to za to!“ říká Jakub.

 

_DSC9932MIKRO DRON

Říká se mu Tiny Whoop. Díky letové hmotnosti pod 30 gramů je s ním možné létat naprosto kdekoli, což přináší dosud nepoznanou úroveň zábavy. Slalom mezi židlemi v jídelně, průlet pod konferenčním stolkem v obýváku, s touto koptérou není nic nemožné.

 

OVLÁDÁNÍ

Závodní dron se řídí prostřednictvím rádia jako modely na dálkové ovládání nebo kamerové drony. Rozdíl je v brýl.ch připomínajících virtuální realitu. „Brýle nám pilotáž zásadně usnadňují. Když se přetočí normální dron, musíme ho umět řídit pozpátku – tedy v podstatě zrcadlově. S brýlemi ale máme pořád pohled, jako kdybychom v dronu sami seděli. Je to jako pocit z nejlepší počítačové hry znásobený tisíckrát,“ vysvětluje Jakub Steiner. Přenos živého obrazu je bohužel analogový, a proto i velice nekvalitní. „Připomíná to pošesté přehranou videokazetu,“ srovnává Jakub s tím, že se pomalu blíží doba HD. To už bude jiná jízda!

 

TRAŤ

Podobá se tomu, co si matně vybavujeme ze závodů raketoplánů v počítačích nebo herních konzolí. Třeba v Dubaji měl závodní okruh délku 1 km, na němž byla umístěna řada průletových branek. Závodilo se na 7 kol, tedy na 7 km. „Závody jsou zatím limitovány kapacitou baterky, která vzhledem k výkonu na hranici možností vrtulí roztáčených až na 30 000 ot./min. vystačí maximálně na 2 až 3 minuty na jedno nabití,“ říká Jakub.

 

RYCHLOST

Závodní dron sviští rychlostí až 100 km/h. „Rád se dívám na závody Red Bull Air Race, kde burácejí opravdová velká akrobatická letadla s živými piloty. Ale ve srovnání s tím, co vidím ve svých brýl.ch, je to neskutečně pomalé. Tím, jak jsou naše drony miniaturní oproti okolí, extrémně narůstá relativní vnímání jejich rychlosti.“

 

_DSC9854NÁROČNOST

Protože jde o pilotáž na čas, musí se během tréninků zlepšovat, což znamená riskovat. Riskovat znamená bourat. A bourat znamená opravovat. Nárazy nejčastěji poškodí vrtule nebo rotory, ale někdy dostane co proto i extra odolný karbonový rám. Proto je létání s dronem nejnáročnější na finance a na čas.

 

BEZPEČNOST

Na rozdíl od velkých dronů s kamerami nebo foťáky se se závodními drony létá jenom pár metrů nad zemí, takže narušení letecké dopravy nehrozí ani náhodou. Z hlediska legislativy není závodní dron považován za bezpilotní prostředek, ale za model letadla. Vždy je ovšem dobré dávat pozor, aby dron nezkosil kolemjdoucí nebo jiné potenciální oběti. Nebezpečný může být dron i pro svého majitele, a to zejména během domácího opravování. „Když si nesundáte vrtule, dokáže vám to pěkně posekat prsty,“ varuje Jakub.

 

ZAČÁTKY

Ideální je nastoupit do problematiky přes tzv. Tiny Whoop, malý dronek o váze do 30 gramů. Koupíte ho na specializované stránce www.rotorama.cz nebo www.tinywhoop.cz. Rádio pořídíte od 1 500 Kč výš. Nejnákladnější položkou jsou brýle v ceně kolem deseti tisíc.

 

ZÁVODY

Chcete vidět závody dronů na vlastní oči?

FPV TINY WHOOP, PRAHA, 4. 3. 2017

FPV DRONE RACE, RUZYNĚ, 18. 3. 2017

DRONFEST 2017 PLZEŇ, 2. 6. 2017

 


 

Text: Adam Maršál

Foto: Aleš Jungmann

Zpět