ONDŘEJ BANK:

LYŽAŘ, KTERÝ TANČÍ ZA HRANOU
#Rozhovor
Zpět

Česko ještě nikdy nemělo tak dobrého alpského lyžaře. Dosud jsme mu fandili na prudkých svazích, ale loni se Ondřej Bank prosadil i v televizní soutěži StarDance. Jak velký rozdíl je mezi tím, když se řítíte po sjezdovce Hahnenkammu nebo tančíte před pěti sty lidmi v sále?

 

Ondřeji, co tě přimělo k tomu, že jsi z lyžování skočil do tanečních kramfleků?

Nic, náhoda. Po skončení kariéry zrovna přišla nabídka. Mně to ze začátku přišlo fakt vtipný a nepředstavitelný a pak se to celý vyhrotilo v hospodě s kámoši.

 

Hecli tě do toho?

Jo, hecli. Já jsem v životě nikde netančil.

 

Když se podíváš do Itálie, tam tancujou i nohy od židlí, ale v Česku se chlapi většinou stydí. Musel jsi tohle nějak překonávat?

To jsem přesně já. Netančím, protože to neumím. Ale přišlo mi jako zajímavá výzva, že člověk jako já to může v něčem, jako je StarDance, nějak naběhat, aby to třeba i vypadalo jako tanec.

 

Dá se srovnat tréma ze StarDance s tou, co jsi prožíval před závody?

Srovnávali jsme to, protože stres tam určitě byl. Před hodně lidmi jsem dělal něco, co normálně nedělám, a musím říct, že to pro mě byl jeden z nejadrenalinovějších sportů, jaké jsem kdy zažil. Skok volným pádem z letadla byl proti tomu romantika.

 

Jak vypadala tvoje příprava?

Třeba slowfox nebo jive jsem v životě neviděl, ale za čtyři dny jsem se ho musel naučit tak, abych to ve čtvrtek na první zkoušce nějak odtančil a v sobotu se tvářil, jako že to tančím úplně v pohodě před pěti sty lidmi v sále. Byl to extrém, ale taky mega výzva. Připomnělo mi to způsob, jakým jsem studoval gympl, kdy jsem si před zkouškou šel pro materiál a hned další den psal test z celého pololetí.

 

Jak bylo tancování náročné na tvoje mnohokrát poraněné končetiny?

Zrovna kotník, který jsem si poranil při posledním pádu na lyžích, byl v pohodě. Tancuje se v botách na podpatcích, což zní šíleně, ale funguje to jako dobrá rehabilitace. Myslím, že mi zesílil kotník i lýtko, takže mi to docela pomohlo. Ale jak se chodí dolů, bylo to náročný na koleno. Přepíná se u toho sval, který jsem používal celý život. Občas mi koleno opuchlo a bolela mě záda, ale bylo to hlavně tím, že jsem na to kašlal a neprotahoval se tak jako dřív při lyžování.

 

Co je na tancování nejtěžší?

StarDance nebyl jen o tanci. Velkou složkou byla i šaráda a další věci kolem. Tanec jako takový mě docela baví. Vychází to z přirozených pohybů. Stejně jako mě bavilo kafrat trenérovi do kondičního cvičení, přemýšlel jsem i tady o pohybových návaznostech. Funguje to hodně logicky. O některých prvcích jsem dokonce přesvědčený, že by lidem prospěly i v tréninku na lyže. Celkově to rozšířilo můj obzor, protože jsem celý život jenom lyžoval. Těžší pro mě byly všechny věci kolem jako focení nebo nevkusný oblečení.

 

Médii proběhla srovnání se zaříznutou lyžařskou kombinézou. Jak to bylo?

Obleček byl fakt šílenej. Navíc jsem pod tím měl klasické volné trenky, takže to vypadalo dost směšně. Mě osobně lyžařská kombinéza nikdy nijak zvlášť nestresovala, ale třeba kámoš Filip Trejbal si vždycky stěžoval, že se na to hrozně blbě balej ženský. Přišlo mu nefér, že i když děláme dost ostrej sport, musíme na rozdíl od snowboarďáků jezdit v elasťácích.

a_cmyk_tmobile_bank_1278

Na co se teď těšíš, když jsi ukončil závodní kariéru?

Těším se na všechno kromě závodění, což může být klidně jiné lyžování jako freeride nebo skialpy. Prostě všechno to, co jsem zatím nebyl schopnej stíhat.

 

Máš nějaké konkrétní plány na tuhle sezonu?

Na plánování jsem nikdy moc nebyl. Když se naskytne nějaký nápad nebo výzva od kámošů, jdu do toho. Ale jinak se chci věnovat rodině, protože jsem s nimi moc nebyl a kvůli StarDance to ještě vygradovalo. Budu lyžovat se svým čtyřletým prckem, protože ho to baví.

 

Do mezinárodního závodění jsi naskočil v roce 1995. Dokážeš nějak shrnout, co se za těch 20 let v lyžování změnilo?

V lyžování byl důležitý přestup na carvingové lyže. Před čtyřmi lety se ještě upravil radius lyží, což hodně změnilo techniku. Byla to nepřirozená věc a zřejmě i výstřel do tmy, protože se to teď vrací zpátky.

 

Vnímáš nějaké změny v amatérském lyžování? Jak dobří jsou Češi lyžaři?

Asi nejsem úplně ten pravej člověk, protože jsem s normálními lidmi na sjezdovce nějakou dobu nejezdil. Asi tak dvacet let. Ale potkávám se s Čechy na ledovcích a ve střediscích a všiml jsem si, že si vychytávaj místa, kde nejsou moc lidi a je tam dobrý lyžování. Většinou se snaží, aby si fakt zajezdili. V tomhle směru Češi opravdu hodně lyžují.

 

Máš nějakou radu, jak jezdit na lyžích, aby to dobře vypadalo?

To vůbec nevím a je mi to vlastně úplně jedno. Jediné, co říkám lidem, je, že by je to mělo bavit. I v závodním lyžování má každý závodník svůj styl. Zásadní je nesmýkat lyže a jezdit čistě po hraně. Jak kdo u toho vypadá, nehraje roli.

 

Doporučil bys pro letošní zimu nějaká střediska?

Se mnou je to těžký. Byl jsem asi dvanáctkrát ve Val Gardeně, ale vždycky jsme tam jezdili po jedné uzavřené sjezdovce. Ale kdybych si měl vybrat místo, kam jet na dovolenou, tam bych klidně jel. Hezkých míst je hodně a mám radost, že na výběr je i u nás v Čechách. Zvlášť u nás kolem Šumperka jsou teď střediska, kde se dá krásně zalyžovat jako v Koutech, na Dolní Moravě nebo v Červené Vodě.

 

Rakouský fotograf Christian Walgram s fotkou tvého pádu v Beaver Creek vyhrál kategorii sport v soutěži World Press Photo. Promítají se ti někdy v hlavě takové okamžiky?

To je minulost, která je složená z pozitivních i negativních zážitků. To mě na tom baví. V lyžařském životě se toho odehraje hodně a jde to pořád nahoru a dolů. Jsem rád, že jsem to přežil s minimální újmou na zdraví. Sice hlava nefunguje úplně ideálně…

 

Máš pocit, že tě to nějak poznamenalo?

Já ne, ale manželka si to myslí. Já se cítím perfektně!

 

Řekl bys nám něco ohledně bezpečnosti?  Je nějaký doporučený způsob, jak spadnout, aby sis neublížil?

Kdybych to věděl, asi bych to dělal! Možná je lepší spadnout dřív a nesnažit se to zachránit do poslední chvíle, protože pak člověk padá ve větší rychlosti. Kdyby lehnul na začátku, dopadlo by to líp. Z pozice člověka, který vyrábí kvalitní přilby a zároveň jezdil závodně, je mi jasný, že přilba a další ochranné prostředky jsou v lyžování nutné. Naše přilby Vagus jsou sice docela drahé, ale kvalitní, protože jsou ručně vyrobené z kevlaru. Myslím, že chytří a rozumní lidé investují do ochrany hlavy. Jestli máte bundu o pár tisíc levnější nebo dražší, je skoro jedno, ale na ochranných prostředcích bych nešetřil.

 

Jaké máš vůbec se svou značkou Vagus plány?

Žádné úplně plány jsem s tím nikdy moc neměl. Děláme věci, které nás baví. Dosud na to nebyl moc čas a těším se, že teď budeme víc vidět a věci se budou vyvíjet víc tak, jak si představuji. Bude se to týkat nejen přileb, ale i textilu. Rád bych si trochu pohrál s image, protože bych chtěl, aby to nebylo úplně komerční.

 

Co ty a mobil?

Strašně dlouho jsem odmítal iPhone, protože mi to přišlo jako módní záležitost. T-Mobile mi ho nabídl, ale já jsem ho nechtěl, raději bych si vzal třeba Samsung. Jenže pak jsem od kamaráda dostal audioknihu o Stevu Jobsovi, poslouchal jsem ji v autě a ten příběh mě nadchl. Tak jsem si řekl, že ten iPhone zkusím.

 

Máš v něm nějaké aplikace spojené s lyžováním?

Vím, že existují aplikace, které měří, kolik kilometrů najedu za den nebo průměrnou rychlost, ale já je nepoužívám. Mám rád aplikace jako Waze a Google Maps, které mi pomáhají při řízení s provozem. To mě fakt baví. Je to vychytaný, protože třeba při cestování po Praze se člověk podívá, kde to stojí, a může se vyhnout zácpě.

 

Co ještě bys ve svém mobilu našel?

Používáme chůvičku, ta je perfektní. Teď, když budu mít víc času, bych se rád podíval i na aplikace pro lyžaře. Přemýšlel jsem, že by se třeba hodila aplikace sledující obsazenost středisek. Když bude někde narváno, tak tam přece nepojedu…

 

Jak jsi na tom se sociálními sítěmi?

Jsem takovej rozpolcenej. Vnímám, že je to realita a že je to důležité pro mě jako lyžaře, pro prodeje i pro sponzory. Zároveň mě obecně nebaví sám sebe prezentovat a někde se ukazovat, takže to se ve mně pere. Ale co se týče Vagusu, je to luxusní věc, která funguje dobře. A vím, že bych to měl používat víc.

 

Máš někoho, kdo ti sítě spravuje?

Dělám si to sám. Ale znamená to, že tam dám maximálně jednu fotku za měsíc. Na oficiální stránce mám něco přes padesát tisíc fanoušků, ale třeba ze Star Dance jsem nedal na profil vůbec nic. Ani jednou jsem to nevyužil k výzvě, aby mi lidi posílali hlasy. To bych se propadl.

 

ONDŘEJ BANK (36)

Největším úspěchem lyžaře je páté místo v obřím slalomu na olympijských hrách v Soči. Ve Světovém poháru zasáhl celkem do 182 závodů, ve dvou z nich stanul mezi třemi nejlepšími. V roce 2011 byl vyhlášen Králem bílé stopy, tedy nejlepším českým lyžařem. Během kariéry utrpěl mnoho vážných zranění a se závoděním skončil loni v únoru na doporučení lékaře. Se ženou Terezou mají dva syny: Alberta (4) a Huga (6 měsíců).

 


 

Text: Adam Maršál, foto: Alžběta Jungrová

Zpět