LÉNA BRAUNER

MÁM RÁDA, KDYŽ NĚCO VYBOČUJE
#Rozhovor
Zpět

Vy ještě nemáte její obraz? Je jí teprve čtyřiadvacet, ale lidé už ji poznávají na ulici. Známá pražská malířka původem z Brd se ráda směje a na svět se dívá velkýma šedomodrýma očima, které se vpíjejí do věcí. Když se podíváte na její obrazy zasněných dívek, uvidíte vlastně i ji. A ona zase vás.

 

Jak se v Česku, respektive v Praze daří umění?

Tak to vůbec nevím (smích). Netvrdím o sobě, že jsem umělkyně.

 

Co jsi tedy?

Podnikatel s talentem třeba? Přemýšlím marketingově nad produkty, které sama vyrábím, a občas dělám komerční zakázky.

cmyk_tmobile_lena_3

Jak bys své produkty popsala někomu, kdo je nemá možnost vidět?

Především jsou to obrazy dívek, které nemají proporce anatomicky úměrné skutečnému člověku. Jsou to spíš bytosti – možná víly – v tlumených barvách, aby nerušily interiér, do kterého mají vstoupit. Ve chvíli, kdy je můj obraz na stěně, měl by spíš splývat než křičet. Takové jsou i mé výstavy. Poslední byla v Kavárně, co hledá jméno. Přišli za mnou nějací lidé a ptali se mě, kdeže je ta výstava. Obrazy jsem umístila tak, aby se v interiéru barevně ztratily a člověk si je musel najít. Pozorovatel by si měl dát trochu práci, než se k nim dostane. Mám dojem, že dělám neinvazivní obrazy v tlumených barvách, kde jde hlavně o výraz malované slečny.

 

Myslím, že to není úplně pravda. Jsou malované tlumenými barvami, ale invazivní jsou očima, které člověka pronásledují.

Jo. To je pravda. Dívají se. Já se taky ráda dívám. Protože jsem nestudovaný malíř, učila jsem se hlavně přes svůj autoportrét. Takřka každý, kdo se zabýval malbou tváří, je čitelný ve svých obrazech. I kdybych namalovala starého dědečka, bytostí na obraze budu archetypálně já. Ve chvíli, kdy dělám obrazy na zakázku, se v tom portrétovaní lidé vidí, ale zároveň vidí i mě. Beru cca tři zakázky do roka a většinou mě ta rodina, slečna nebo pár musí něčím zaujmout. Pečlivě si vybírám. Chodí mi kvantum zpráv a bohužel nemám kapacitu odpovídat na všechny. Zajímavé je, že při předání zakázky zatím všichni plakali štěstím. To je pro mě velká odměna, i když občas to bylo mírně přes čáru a s hysterií. Ze začátku jsem na to nebyla vůbec připravená.

 

Vzpomeneš na nějaký konkrétní příklad?

Situace jsou tak specifické, že by se v nich malovaní poznali, což by u nich v případě, že by četli tenhle rozhovor, mohlo vyvolat blbej pocit. A o tom moje obrazy na zakázku nemají být, mají s tebou rezonovat a vyvolávat příjemné pocity. Je to vizuální obraz duše.

 

Kolik musíš namalovat obrazů, aby ses uživila?

Prodávám jich vždycky takové množství, kolik jich namaluju. Že mi teď v ateliéru uvízl jeden obraz, je velká výjimka. Týden po vernisáži už většinou nemám nic. Malováním se živím naplno od šestnácti. Jsem mainstreamový umělec, naivní manýrista. Hovořím k širšímu poli pozorovatelů než jen k těm, kteří rozumějí umění.

cmyk_tmobile_lena_2

Říkáš, kolik stojí tvé obrazy?

Poslední kolekce byla od 12 do 30 tisíc. Myslím, že jsem cenově dostupná. Většinou se na obrazech oceňuje dostudovaná umělecká vysoká škola. Tím já nedisponuji a proto mi přijde úměrné prodávat obrazy za ceny, jaké na ně dávám. Dělám to tak, že domaluji kolekci a obrazy si rozestavím do prostoru a pak je jeden po druhém zavěsím na hřebík a stanovím cenu. Snažím se ji zvedat nebo ji dát níž a zjišťuji, jestli bych sama tolik peněz za takový obraz dala, nebo jestli jsem nad cenou nebo pod. Každý můj obraz projde takovým rituálem… Dohodnu se s ním na nějaké částce a tu si pak ještě řeknu do zrcadla. To většinou probíhá v největším hrotu půlhodinu předtím, než musíme naložit obrazy, abychom stihli nainstalovat vernisáž.

 

Říkala jsi, že se ráda díváš. Na co?

Mám ráda atypy – když něco vybočuje. Pak je objekt mého zkoumání, proč to vybočuje. Koukám hodně a myslím, že zrak mám hodně vnímavej – vpíjí se do věcí. Jakmile je něco pohnuté z normality, tak mě to zajímá. U lidí mám  velkou škálu toho, co pozoruji. Zajímám se i o to, co není na první pohled vidět, a ráda si domýšlím příběhy. Stejně to mám i se svými obrazy. Neurčuji je názvem, ale snažím se v hlavě pozorovatele rozťuknout domino představivosti, aby se vcítil do postavy do té míry, že bude souznít s nějakou svou vlastní nostalgickou vzpomínkou. Podobně si i já rozehrávám příběhy o lidech, které pozoruji.

 

Vedle víl a dívek maluješ lišky, jeleny, zajíce… odkud se všechna ta zvířata vzala?

Ta se vzala z Brd, odkud jsem. Jsem Léna, děvčátko z Brd. Když jsem měla po školce nebo po škole, prchala jsem do lesů s notýskem a malovala jsem si zvířátka, která za mnou začala čím dál víc chodit, protože jsem byla neinvazivní a tichá – mládě člověka. Otrkávala se a chodila ke mně čím dál blíž. Docházelo tam ke kr.sným setkáním s obrovskými jeleny. Přicházeli jezevci, lištičky, mufloni… v Brdech je úplně všechno. Bylo to v takovém dolíčku, svítilo tam tak akorát sluníčko. Nemám úplně ráda přímé slunce, jsem spíš takový světloplachý upír. Šest hodin jsem malovala na pařízku celý lesní ansámbl, byla to v mých šesti letech škola zenu.

 

Za celou dobu, co spolu mluvíme, jsi ani jednou nevzala do ruky mobil. To je v současné době skoro patologické. Čím to?

To je i tím, že jsi dneska moje poslední schůzka. Kdybychom se viděli o čtyři hodiny dřív, tak budu možná kontrolovat čas. Ale pokud se rozhodnu s někým trávit čas, jsem s ním. To pro mě znamená, že má moji plnou pozornost. Je to slušnost a dobrý zvyk být teď a tady. Před dvěma týdny jsem si koupila nový iPhone SE, protože je to poslední výkonný čtyřpalcový telefon s hezkým foťákem, na který dosáhnu palcem, aniž bych musela být obouruč. I když mám pravačku od manuální práce a malování abnormálně větší než levačku, je pro mě iPhone 6 či 7 pasé. Když jsem s nějakou věcí spokojená – ať už je to můj černý batoh od PlayBagu, nebo iPhone tohoto rozměru – koupím si to ráda ještě jednou. Optika u SE je o mnoho lepší a mám pocit, že mě můj Snapchat konečně vidí ostře.

 

Jak používáš sociální sítě?

Snapchat jsem jela hodně, dokud Instagram nerozjel své Stories. Na sociální sítě dávám svůj background, tedy to, co není vidět někde jinde. Postuji, kde se zrovna nacházím, své zážitky nebo zážitky se svou dcerou a podobně. Ani tam nedávám moc malbu. Followerům dávám spíš nahlédnout do svého soukromí, než abych ukazovala, jak míchám barvičky.

 

Spousta lidí o tobě tvrdí, že jsi éterická, ale ty to máš vlastně docela dobře vymyšlený…

Jo (smích). Mám, no. Ale to neznamená, že éterická nejsem. Myslím, že být éterická a zároveň racionální se nevylučuje.

 

Co YouTube?

Youtubeři už mají asi vrchol za sebou, ale pořád neznám nikoho v ČR, kdo by dělal třeba timelapsy z malování obrazů. Chystám se na to. Dala jsem na YouTube své první video, kde vysvětluji pěti stům lidem, proč je nemůžu všechny potetovat.

 

Proč ne?

Všechno tetování mám pozastavené. Zájem byl tak obrovský, že jsem nemohla takhle obrovské množství lidí uspokojit bez nějakého legislativního minima. Může za to konzervativní stránka mé osobnosti. Kdybych se na to vyprdla a tetovala na pankáče v ateliéru na zubařském křesle z Bulovky a dávala podepisovat reverzy, tak bych byla asi v pohodě. Ale chci mít všechno korektní. Zájemci si musí ještě počkat. Zároveň sháním nové prostory jak na bydlení, tak i práci, kde bude i malé tatérské studio o jednom křesle.

 

Je v telefonech nějaká aplikace, která ti usnadňuje život?

Ze všeho nejvíc jsem na Instáči. Nemám extra moc aplikací. Teď jsem si stáhla testy do autoškoly, protože si chci udělat řidičák.

 

Půjde ti to?

Myslím, že ano, protože jsem racionálně uvažující člověk. Jediné, co neumím, jsou strany. Z dalších aplikací je to třeba Clue, kde sleduji svou periodu. Píše mi to analýzy vs. premenstruační syndrom a plodné dny. Tahle appka mi hodně pomáhá.

 

Jsou dny, kdy jsi nesnesitelná?

Já mám premenstruační syndrom úplně vyhrocený. Jsem asi citlivka a je dobré vědět, že je to kvůli tomu. Když mě něco rozhodí, jsem úplně v loji a nevím proč, tak se kouknu do téhle appky a řeknu si – OK, všechno je tak, jak má být. Tuhle appku bych doporučila každé slečně. Vedle toho mám internetové bankovnictví. Pak mám appku Můj T-Mobile, abych viděla, kolik jsem prosurfovala. Tedy teď čerstvě to už neřeším, protože jsem si pořídila balík 15 GB dat a surfuji, jak chci. Pak používám Uber, to je super věc. Hromadná doprava je pro mě Moovit. A z her Samorost 3.

 

Rozčílilo tě někdy něco tak, že jsi hodila telefonem?

Jojojo, ale to bylo většinou v prvním manželství.

kvetinovavila

LÉNA BRAUNER (24) je malířka, kreslířka a ilustrátorka. Tvoří snové pohádkové krajiny, které zabydluje svéráznými bytostmi, živočichy a tvory, ale také portréty a figury zvláštních nálad. V jejím stylu hraničí dětská naivita s citlivým, někdy až surrealistickým pohledem vědoucího pozorovatele. Má tříletou dceru Jasmínu, která už vytvořila několik olejových abstrakcí na plátně.


 

Text: Adam Maršál, foto: Alžbě ta Jungrová

 

Zpět