KDY PŘIJDOU CHYTŘEJŠÍ MOBILY?

#Návody a inspirace
Zpět

Smartphone neboli chytrý telefon máme v ruce každý den. Kdy bude dost chytrý na to, aby mohl myslet za nás?

Dokážete uhodnout, který malíř je autorem psychedelických obrazů na této dvoustraně? Omyl, žádný další umělec na LSD, ale Google, tedy NE-člověk. Ukazuje se, že pokročilý software se už úplně v pohodě dokáže učit, malovat obrazy, nadávat prezidentům, psát povídky, povídat si s lidmi nebo rýmovat o lásce a rapovat o prostitutkách. Na nedávné konferenci editorů nejvýznamnějších vydavatelství světa bylo dokonce hlavním tématem automatické vytváření obsahu, který v budoucnu nebudou do médií tlačit unavení redaktoři, ale stroje. Jak je to vůbec možné a kam až to může zajít? Už několik desítek let vědci hledají cestu, jak vyvinout umělou inteligenci. Nemyslíme tím robota, který uchopí kus plechu a vyrobí z něj dveře od oktávky, protože ho někdo naprogramoval, aby to tak dělal pořád dokola bez ohledu na počasí a výši platu. Za inteligentní můžeme považovat takový stroj, který by prošel Turingovým testem. Alan Turing byl britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky, který prolomil kód německého šifrovacího zařízení Enigma a pomohl tak spojencům vyhrát druhou světovou válku. Test nesoucí jeho jméno je založen na tom, že pokud člověk nedokáže rozpoznat, zda je autorem nějakého díla jiný člověk, nebo stroj, lze takové zařízení považovat za inteligentní. Dočkáme se dne, kdy budou stroje svobodně přemýšlet, tvořit a třeba i snít?

 

SYNTETICKÝ POETA

„Nikdy jsem si nemyslel, že by jednou počítače mohly nahradit v člověka v tak kreativních a neexaktních činnostech, jako je malba nebo skládání básní. Pomalu ale začínám měnit názor,“ píše na své stránce www.mlguru.cz Jiří Materna, který působí jako vedoucí výzkumného oddělení ve firmě Seznam.cz. Doktor Materna pomocí umělých neuronových sítí vytvořil automatického básníka, jehož sbírku Poezie umělého světa si koupíte třeba na www.kosmas.cz. Aby umělou neuronovou síť naučil generovat básně, musel ji nejprve „natrénovat“ na nějaké předloze. Vzhledem k tomu, že neměl k dispozici žádný soubor básní, použil databázi písňových textů ze serveru Supermusic.sk. Pomocí jednoduché detekce jazyka nechal odstranit nečeské texty a vytvořil tak 10 MB velký soubor. Kvůli oddělení jednotlivých písní názvy ve formě nadpisů převedl na kapitálky a samotné texty na malá písmena. Z počítače začaly proudit netušené klenoty. Vybrané básně jsou uvedeny v přesném znění, jak je vytvořila síť.

 

google-ai2PÍSEŇ PODZIMU

proč se nedorazíš?

telefonát není naděje

pořád doma na týhle planetě

čas pro tebe stále dupe svou

na na na…

já vím, že v duchu prozrazuju snář

poznám že nejsem nic víc

 

VŠE PRÝ JE MŮJ HŘÍCH

já nechci slyšet chtíč

tak vzácný jako listí

slzy v očích mám

a měl bych řvát

kdo mi to vášně ukrývá

netuším, každý je tu sám

jen pár let jsem přísahal

že pro mne má smysl žít

 

Vzhledem k tomu, že jsme zvyklí očekávat od básní vyjadřování v metaforách, netrápí nás nejednoznačnost uměle vytvořených vět. Sám doktor Materna v diskusi pod svým článkem přiznává, že jeho experiment byl jednodušší, než kdyby měl vytvořit neuronovou síť, která by generovala jiné formy jako třeba smysluplné povídky. Na druhou stranu v Japonsku se do jedné literární soutěže probojovala novela napsaná zčásti lidmi a zčásti počítačem. Experiment proběhl pod vedením profesora Hitoshi Matsubary z Univerzity v Hakodate. Dokonce existuje i soutěž Nanogenmo, kam můžete přihlásit jak svůj vlastní program na automatické generování textu, tak svá hotová díla.

Pokud byste se chtěli prosadit ve světě hip hopu a nedostává se vám slov, zkuste finský generátor rapových textů jménem DeepBeat. Jde o relativně jednoduchou strojovou inteligenci, resp. algoritmus strojového učení, který ke tvorbě textů používá databázi 641 000 veršů v angličtině a finštině ze 12 500 rapových songů, pocházejících od více než stovky raperů. Klíč do rapové síně slávy hledejte na www.deepbeat.org.

google-dream-starry-night
Hvězdná noc v podání Googlu

painting-by-van-gogh-flights
Hvězdná noc, 1889, Vincent van Gogh

PŘEDSTAVTE SI BANÁN

Umělá inteligence již také několik let ovlivňuje, jak využíváme internet a mobilní telefony, protože ve vyhledávači Google pomáhá třídit výsledky. Jak to funguje? Aby mohl Google například na dotaz „zajíc polní“ zobrazit obrázky zajíce polního, nemůže se řídit pouze tím, že bude jeho jméno v názvu souboru s obrázkem, ale měl by zvíře identifikovat i čistě podle jeho podoby. Aby to dokázal, musel se Google nejprve naučit, jak vlastně zajíc polní vypadá. V praxi to chodí tak, že software dostane sadu fotografií ušáka a uloží si základní rysy jeho podoby, aby jej dokázal rozpoznat bez ohledu na jeho velikost nebo úhel pohledu. Ať už bude zajíc velký, nebo malý, ať už bude snímaný zepředu, nebo z profilu, Google by jej měl identifikovat, protože jej poznal stejně, jako to umí člověk. Výzkumníci z laboratoří Googlu se pochlubili ještě jednou unikátní schopností své neuronové sítě. Protože se software naučil, jak vypadá zajíc polní, dokáže si jej vlastně i představit a uměle zobrazit. Jak taková představa počítače vlastně vypadá? Stačí mu předložit obrázek s náhodným barevným šumem a zadat mu příkaz, aby na něm našel třeba banán. Pro člověka by to byl příliš těžký úkol, protože nemá k dispozici takovou míru detailní abstrakce, ale stroj vezme pixel po pixelu, začne hledat nahodilé barevné shluky, zesílí hrany a rázem se v barevném šumu zobrazí kresba čehosi, co skutečně připomíná banán. Neuronová síť umělé inteligence se skládá z několika úrovní, z nichž každá má nějaký úkol. Jedna se pokouší v obrazu detekovat hrany, další upravuje barvy a postupně se zvyšuje míra abstrakce k hledání jednoduchých i komplexnějších tvarů. Poslední vrstva neuronové sítě složí vše dohromady a vznikne výsledný obraz. Největší překvapení nastalo, když inženýři stroji předali snímek s náhodným šumem a dali mu naprostou kreativní volnost. Software stále dokola hledal a objevoval věci, které zná, až se plátno proměnilo ve zvláštní psychedelickou malbu plnou barevných staveb a tvarů podobnou některým obrazům od Vincenta van Gogha.

 

SOFTWAROVÝ SÍGR

Zdaleka ne každý experiment se povede. Jak moc se může pokus vymknout kontrole, se ukázalo na příkladu chatovacího robota  jménem Tay, kterého zkraje letošního roku probudila firma Microsoft. Tay měl za úkol komunikovat prostřednictvím Twitteru se skutečnými uživateli a na základě této komunikace se učit. Zaměřen byl především na uživatele ve věku 18 až 24 let, což je největší skupina uživatelů sociálních sítí komunikujících přes mobilní telefony.

Stačilo jen pár desítek hodin, aby z něj uživatelé udělali xenofobního sexistu, který urážel menšiny a obhajoval Hitlera. Do světa například vytruboval názory, že Hitler neudělal nic špatného nebo že za útoky 11. září 2001 stál bývalý prezident Bush. Nedlouho po zahájení experimentu jej totiž uživatelé začali „krmit“ nesnášenlivými hláškami, které pak systém zpracoval a učil se z nich. Na základě výuky se začal nesnášenlivě vyjadřovat k sexuálním, národnostním a dalším menšinám. Microsoft výroky ze začátku filtroval a ty pohoršlivé mazal, ale nakonec vše raději s omluvou ukončil a bota uspal. Vrátit se k němu chce v budoucnu, až přijde na to, jak se podobným útokům bránit.

 


 

Text: Adam Maršál

Zpět