KAMU:

MÁM RÁDA, KDYŽ TO V KUCHYNI SVIŠTÍ
#Rozhovor
Zpět

Otevřený rozhovor o tom, jestli ke sporáku patří ženská nebo chlap, o předsudcích a chybách, které děláme, když si chceme dát dobrou vietnamskou polévku Pho, a také proč musí mít vždy nejnovější iPhone.

 

Už ti spadl mobil do hrnce?

Do hrnce ne, ale do záchoda už jo.

 

Proč mají Češi tak moc rádi pořady o vaření? Uspěje snad úplně každý, kdo přijde s něčím novým?

Každý ne. Ale dělá to hodně lidí. Je to celosvětový boom a běžná součást showbusinessu. Vnímám to tak, že zatímco dříve byli celebritami herci, herečky nebo zpěváci, dneska k nim patří i kuchaři. Ale nestačí jenom umět vařit. Musíte umět mluvit, nějak u toho vypadat, být něčím zajímaví a tím vším vaření dokreslovat. Upřímně už mi to trochu začíná vadit. Dříve mě to bavilo, dneska se toho spíš straním. Jsem raději v kuchyni, vařím a kašlu na nějakou show. Ale dokumentární pořady jako Kamu ve Vietnamu, co jsem natáčela pro Českou televizi, mě baví. Když to má smysl, je to fajn.

 

Když chce chlap ponížit ženu, řekne jí, ať se vrátí ke sporáku. Profesionální kuchaři zas ženy z kuchyně vyhánějí, že akorát překážejí. Jak to tedy je?

Já mám ve své kuchyni v týmu tři ženský, které mají neuvěřitelný smysl pro detail, hygienu, čistotu a úplně jiné věci, než mají kluci. Myslím, že ženský a chlapi se v kuchyni doplňují, protože každý do ní přináší něco jiného. Každý hlavně pracuje jinak. Je to individuální. Poznala jsem spoustu chlapů, kteří byli v podstatě ženské a naopak. V týmu mám třeba kuchařku, která je jak chlap. Je to řízek, který bourá maso a tak. Tohle fakt neřeším.

V1_final_300cmyk_TMOBILE_KAMU_III

Prozradíš, co tě naučil Jamie Oliver?

Naučil mě perfektní zapečené brambory. Teď dělám vánoční brambory, které jsou nejkřupavější na světě a jsou fakt skvělé. Ale to je jenom taková blbost. Jamie Oliver mě naučil pracovat pod tlakem a vydat stovky jídel za den.

 

Co vyžaduješ ty ve své kuchyni?

Určitě trpělivost, protože nemám ráda, když se v kuchyni křičí a lidi se hádají. Když nastane jakýkoli průšvih, lidi by měli být v klidu. Za další vyžaduji hygienu a čistotu. Na to jsem strašnej pes. Právě kvůli čistotě jsem se už musela s některými lidmi rozloučit. Nemůžu tolerovat kuchaře, kteří nemají správné návyky a například si neumyjí ruce poté, co krájeli rybu. Kdybych to měla shrnout, chci po lidech hygienu, trpělivost, dochvilnost a akčnost. Nemám ráda líné kuchaře – takové, co mají něco dělat a oni si k tomu sednou. Mám ráda, když to v kuchyni sviští, když se u toho poslouchá hudba, když se u toho smějeme a když nás to baví. To je ze všeho nejdůležitější.

 

Máš hodně tetování. Je nějaký motiv spojený s vařením?

Vytetováno mám chef, avokádo, česnek, hrnec, víno, maso, limetky… takže všecko. Víceméně mám na sobě vytetovaný recept.

 

Co by z toho bylo?

Asi nějaké ragú, ale nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Z toho by se dala uvařit spousta věcí. V podstatě jsou to mé nejoblíbenější suroviny.

 

V českých médiích jsme dlouho zažívali kritiku české gastronomie. Pojďme to otočit. Je něco, co se ti na české kuchyni líbí?

Naše gastronomie jde jako celek dopředu. Každým rokem je to znát čím dál víc. Lidi se o to hodně zajímají a řeší, co sami jedí, takže je to výzva i pro restauratéry, protože mladí zapálení kuchaři si vybírají restaurace, které mají smysl. Řeší se zdravá jídla, používají se čerstvé bylinky a i jiné než tradiční české koření.

 

Jaké restaurace mají smysl?

Hodně se rozšiřují vegetariánské a veganské restaurace, což se mi líbí, a i když sama vegetarián nejsem, hodně o tom přemýšlím. Už bych do pusy nedala maso ze supermarketu. Myslím, že lidi se začali zajímat o původ toho, co jedí. Restaurace jdou hodně dopředu a najednou máme spoustu možností. Už to není jenom česká rychta, ale i nějaké bistro, vegetariánská kuchyně nebo indická, a to mě dost baví. Nemusíte pořád jíst to jedno jídlo, ale objevujete nová. Je v tom spousta zábavy. Vyrazíte do města s kamarády, a než abyste se šli někam opít, zkoušíte a ochutnáváte nové jídlo. Líbí se mi restaurace ve stylu tapas, kde si objednáte hodně věcí a pak je jíte dohromady. Tak by to mělo být, a ne že si dá každý svoje a nikdo se vám nesmí ani podívat do talíře. Jídlo je společenská záležitost a hodně lidí si to už naštěstí začíná uvědomovat.

 

Když jsi pro Českou televizi natáčela pořad o vietnamské kuchyni, projela jsi velkou část země. Napadne tě něco, co Češi o Vietnamcích nevědí a přitom by měli?

Určitě to, že v Česku žijí v podstatě jenom Vietnamci ze severní, tedy komunistické části země. A každý si myslí, že polévka Pho je celý Vietnam, ale tak to není. V každé oblasti žijí úplně jiní lidé s jinou kulturou a úplně jinou kuchyní. Když se řekne Pho, není to Vietnam, ale Hanoj. My tu vlastně máme jen Hanojce a lidi z okolních vesnic. Mně osobně je mnohem bližší kultura středního a jižního Vietnamu, kde jsou lidé pohostinnější, otevřenější a hned vás tahají domů a chtějí vám něco uvařit. Na severu jsou všichni takoví studení a komunismus je tam pořád hodně cítit. Na druhou stranu se to odráží i pozitivně, protože když jdeš v Hanoji po ulici, všechno je čisté, srovnané a má to řád. Kdežto na jihu v Saigonu je to prostě Saigon.

str 20

Vybavíš si něco, co Češi běžně dělají a Vietnamci to přitom považují za nevychované?

Určitě. Zajímavé třeba je, že Vietnamci se navzájem oslovují různě podle toho, jak jsou staří. Jinak oslovují babičku, jinak čtyřicetiletého člověka a tak dále. Když použijete špatné oslovení, považuje se to za neuctivé a nevychované. Takže to, co tady předvádějí lidi, kteří přijdou do obchodu a prodavačům tykají, to by jim ve Vietnamu neprošlo. Kdyby jim Vietnamci rozuměli a věděli, co tím někteří zákazníci myslí, tak by vybuchli. Hlavně seveřani, ti jsou v tomhle ohledu přísní.

 

Jaké chyby dělají Češi při stravování ve vietnamských restauracích?

Největší průšvih je, když používají vidličku místo hůlek. Když jsem pořádala prohlídku vietnamské tržnice Sapa v Praze pro skupinu lidí, byli mezi nimi tací, kteří hned sahali po vidličce. Snažila jsem se jim vysvětlit, že hůlky patří k vietnamské kultuře, která by se měla ctít. Jsem schopná naučit jíst hůlkami každého, ale někteří to ani nechtěli zkusit. Další neštěstí je, když někdo zapíchne hůlky do rýže, což evokuje smrt, protože buddhisté za mrtvé zapalují vonné tyčinky a zapichují je do písku. Spousta Čechů to s gustem dělá a Vietnamcům se to přitom vůbec nelíbí.

 

Jak poznám, kde vaří dobrou polévku Pho a kde špatnou?

Většinou už podle vůně, když vkročíte do restaurace. V polévce by měla vždy plavat nějaká zelenina jako červená nebo jarní cibule a koriandr. Jakmile chybí zelenina, je to ošizené a nebude to ta pravá Pho. Velice důležitý je samotný vývar. Většina restaurací bohužel vaří polévku z kostek, které se dají koupit v Sapě. Je to stejné, jako když vám v restauraci připraví polévku z bujonu.

 

Poradíš, kam jít na dobrou polévku?

Když člověk ochutná opravdovou polévku Pho, zjistí, že v Praze není ani jedna, která by se tomu mohla vyrovnat snad kromě Sapy a bistra Pho Vietnam ve Slavíkově ulici u náměstí Jiřího z Poděbrad. Tuhle polévku si přitom každý může uvařit doma. Je to extrémně jednoduché a hlavně je to jediný způsob, jak si ji uvařit poctivě.

 

Objevila jsi v Asii nějaký gastronomický postup, který se ti líbil tak, že jsi ho přenesla k nám?

Průšvih je, že když si v Česku objednáš grilované maso, oni ti ho udělají na pánvi. Ve Vietnamu nebo v Thajsku to funguje tak, že před restaurací mají obrovský uhlíkový gril, jídlo dělají na otevřeném ohni a tím pádem všechno dostane úplně jinou chuť. Je to okouřený, voňavý, smoky a má to super grády. Což tady u nás není. Jedině zas v Sapě a i tam jsou kuchaři zavření v nějaké bedně a na puse mají roušky, kdežto ve Vietnamu je to na ulici a na otevřeném ohni. Grilují na uhlíkách a ještě si vybírají kvalitní dřevo, protože to ovlivňuje chuť jídla.

 

Mají i sladká jídla nebo dezerty?

Mají super věci, jenomže je nejedí jako dezert po jídle, ale v průběhu celého dne. Baví mě jedna zajímavá věc – něco mezi dezertem a nápojem, který se skládá z různých komponentů. Vypadá to tak, že jdeš po ulici, kde stojí paní, která má před sebou nějakých šestnáct hrnců a v každém úplně jinou hmotu. Jedna je žlutá, druhá fialová, jsou v tom různé věci. Jsou to různé druhy luštěnin a rýže ve sladkém rozvaru, který to takhle obarví. Všechno je přírodní. Vy si jenom ukážete, jakou barvu chcete, paní to naběračkou navrství, zalije kokosovou omáčkou a nasype na to strouhaný kokos. Je to spojené s historií, protože když byla občanská válka, lidi neměli peníze a vařili dětem takové náhražky. Je to levné, ale přitom dobré a hodně oblíbené. V Sapě se to dá koupit asi na třech místech, i když to nemají tak hezky barevné.

 

Všimla sis, že by třeba Vietnamci měli jiné návyky v používání mobilů?

I lidé, kteří nemají moc peněz, musí mít nejnovější iPhone. Telefony tam žijí a u některých je telefon to jediné, na co vydělávají peníze. Neustále vidíš, jak s někým skypují a k telefonům jsou přilepení.

 

Jak hodně využíváš mobil ty sama?

Hodně. Já jsem psychopat, celá rodina se mi směje, že jsem šílená.

 

Jak to vypadá v praxi?

Jednak jsem foodblogger, takže to vypadá tak, že se ráno probudím, udělám si jídlo a rovnou o tom napíšu. Nepíšu kraviny, ale užitečné tipy, triky a recepty. Pak jdu do recepce, a když mi jídlo chutná, vyfotím ho a doporučím ho dalším lidem. Pro mě je to práce. Už dva roky mě to živí. Jednak mě to hrozně baví a současně tak můžu podnikat a vydělávat.

 

Na Facebooku tě sleduje přes 28 000 followerů, na Instagramu 14 000. Máš recept, jak zaujmout?

Dělám prostě to, co mě baví. Mám vymyšlenej systém. Opravdu nad tím přemejšlím a říkám si, co tam chci dát a co tam nechci, protože by to lidi nemuseli skousnout.

 

Jaký máš telefon?

iPhone 6S Plus. Vždycky musím mít nejnovější telefon. Jakmile vyjde nový iPhone, už ho mám předobjednaný. Jsem psychopat, ale je to hlavně kvůli fotkám. Vůbec nepoužívám foťák, protože všechno fotím na telefon. Lidi mi pořád píšou a ptají se, jaký foťák používám, že mám super fotky, a já říkám – iPhone!

 

Máš nějaký oblíbený foto editor?

Dříve jsem používala všechno možné, ale skončila jsem u Snapseedu, ve kterém upravuji všechny fotky. Funguje skvěle. A pak samozřejmě Instagram. Doladím to na Instagramu a pak to hodím na Facebook. To je moje cesta.

 

Jaké aplikace používáš?

Třeba používám Shazam, protože mám ráda muziku.

 

Jakou?

Jakoukoli. Nejsem vybíravec a za život už jsem si prošla různými styly. Poslouchala jsem punk, elektronickou muziku, kytary… Momentálně nejvíc jedu elektronickou hudbu, protože se u ní dobře vaří. Mám tým deseti kuchařů a všichni máme podobný vkus. Máme rádi dynamické nebo kubánské rytmy. A taky funky. Z dalších aplikací mám ráda třeba Dropbox, kde žiju svůj život. Pak Agodu, Booking a AirBnB pro rezervaci ubytování, protože hodně cestuju. Skyscanner na letenky a Spotify k poslouchání hudby.

 

KAMILA RUNDUSOVÁ (26)

Je známá jako Kamu a po dokončení hotelové školy procestovala Nový Zéland a Austrálii a další zkušenosti nasbírala v kuchyni nejslavnějšího televizního kuchaře Jamieho Olivera. Další gastronomické stáže absolvovala v Thajsku a ve Vietnamu, který ji učaroval natolik, že pro Českou televizi natočila cestopisný dokument o místní gastronomii s názvem KAMU ve Vietnamu. Její nový koncept se jmenuje Spicymama. Jde o totální fúzi exotických kuchyní. V září se otevírá v Centru Černý Most a je možné dorazit kdykoli bez rezervace od 9 ráno až do 21 hod. večer.


 

Text: Adam Maršál, foto: Alžběta Jungrová

Zpět