Jan Vondrák

Když stavíte dům, buďte nároční
#Rozhovor
Zpět

Svěží architektonické studio Mjölk z Liberce vyčnívá nad českou nudu jako Ještěd. Jeho spoluzakladatel Jan Vondrák nám prozradil, co vedlo k jejich úspěchům, co ho rozčiluje na české developerské scéně, jak si postavit vlastní dům nebo proč je škoda, že v Praze nevyrostla chobotnice.

 

Jak jste se dostal ke stavění domů? Díky Legu?

Trefa. Od malička jsem Lego miloval. Byl to můj vysněný dárek k Vánocům (smích). Na Štědrý den jsem pak vždycky zmizel na čtyři hodiny, dokud jsem to neměl postavené. Podle obtížnosti se to někdy protáhlo na čtyři dny. V rodině jsme měli kreativní geny a architektura byla jedna ze škol, na kterou jsem se dlouhodobě připravoval.

 

Na webu o svém studiu Mjölk tvrdíte, že jste jej se spolužáky založili nad slovníkem švédštiny sedm dní po ukončení studia na liberecké Fakultě umění a architektury. To je dost pankáčský přístup. Většina absolventů někam nastoupí, sbírá zkušenosti a pak se teprve pustí do vlastního byznysu. Co vás k tomu vedlo?

Všichni jsme už při škole někde pracovali a realizovali, takže jsme si mysleli, že máme v hlavě dostatečný balík informací na to, abychom se do toho mohli pustit. Za druhé jsme viděli kamarády, co vyšli ze školy a zvykli si na nějaký standard. Jakmile máte jisté zaměstnání, peníze a s tím související komfort, hrozně vás to sváže. Už nedokážete žrát další tři roky rohlíky s hořčicí jako na koleji. My jsme studentský režim přenesli i do praxe. Problém byl, že jsme si na všechno museli přijít sami. Zároveň se nám tím otevřely nové možnosti v rámci vedení firmy, které jiné společnosti nemají. Museli jsme hodně improvizovat, ale vůbec toho nelituji.

 

Stalo se, že jste kvůli tomu někde narazili?

Důležité bylo si uvědomit, že lidi jsou jenom lidi. Pokud si myslíte, že s někým budete pracovat do konce života, pak jste naivní. Není ostudou zjistit, že se vám s někým pracuje lépe a s někým zase hůř. Přitom je to úplně normální. Jsou to jenom mezilidské vztahy, které se nedají brát dogmaticky. Nad takové situace je potřeba umět se povznést. A tak se v Mjölku vystřídalo mnoho lidí, kteří už s námi nejsou, ale mají dnes své vlastní úspěšné kariéry.

 

Když se tak podíváte kolem sebe, nemáte pocit, že se staví trochu moc?

Vůbec nevadí, když se staví moc. Třeba celé historické jádro Liberce bylo postavené za dvacet třicet let. Problém je, že teď stavíme často bez rozmyslu. Úplně se ignoruje fakt, že se na stavěné objekty budeme dívat i za třicet let. A najednou zjišťujeme, že je něco postavené blbě a nekoncepčně.

 

O tom by asi měli rozhodovat urbanisté…

U nás to tak nefunguje. Chybí politický tlak i kapacity. Nikdo neví, co je správné, a všechny urbanistické kroky jsou podnikány čistě ekonomicky, což je špatně.

 

Je něco, co byste proti tomu mohli udělat?

Komunikujeme s libereckou radnicí. Pokud se tam udělají nějaká špatná rozhodnutí, tak na ně upozorňujeme veřejnost a snažíme se do toho trochu šťourat. Příšerné je třeba liberecké autobusové nádraží. Životnost provizorních unimo buněk je dávno za horizontem, a tak doufáme, že na tento projekt bude vypsána regulérní architektonická soutěž pod hlavičkou České komory architektů. Takový postup totiž dává příslib kvalitního výsledku, nepromarněné šance a zodpovědně investovaných veřejných peněz. Současné autobusové nádraží kapacitně neodpovídá stávajícímu provozu. Nástupiště jsou příliš rozsáhlá a čekací hala v podstatě neexistuje. Nyní je důležité projekt dobře připravit bez ukvapených rychlých rozhodnutí, která mohou padnout díky vidině snadných peněz z EU. Nejde jen o to postavit nádraží, ale i o to udělat ho skvěle. Taková možnost by se neměla promarnit.

TMOBILE_VONDRAK_III-cmyk

Proč je dneska developer sprosté slovo?

Málokterý developer přemýšlí s přesahem. Můžou za to i klienti, kteří si kupují sídla v developementech, které stojí za prd, a tím pádem to celé podporují. U nás není moc velký požadavek na kvalitu. Je to absurdní, protože i když jde o nejdůležitější investici v našich životech, většina z nás stráví mnohem víc času při výběru auta než domu.

 

Na Facebooku lidi neustále sdílejí různé alternativní nebo minimalistické modely bydlení jako v lodních kontejnerech nebo v korunách stromů, ale nakonec si vyberou stejné řešení, jako mají všichni ostatní. Proč tomu tak je?

To je podobné, jako když já si dám na Facebook fotku motorky, ale přitom si ji teď nemůžu koupit nebo ani neodpovídá mému životnímu stylu. Tak je to i s extrémními návrhy bydlení – je to jenom špička ledovce. Když přijdete do realitky v Praze nebo tady v Liberci, těžko budete hledat pozemek s výhledem do takové krajiny, jako mají třeba v Norsku. Ani stavební úřad nebude nadšený ze stromového domu.

 

U nás je teď velká obliba skandinávského desingu. Když se ale podíváme do historie, většina trendů v architektuře přicházela z jihu. Proč se u nás tak prosazuje severský styl? Patří sem vůbec?

Jedna věc je skandinávský design, který je špičkou všude ve světě. Druhá věc je architektura. Myslím, že nemůžeme vzít něco, co funguje jinde, a přenést to k nám, protože tomu pak chybí souvislosti. Červené švédské domky ze dřeva jsou krásné, ale odjakživa byly červené proto, že se natíraly barvami na bázi měděného pigmentu. U nás v Jizerkách je také tradice dřevěných domů, ale ty měly zpravidla zelenou barvu podle místních tradic a dostupných materiálů. Každopádně lze říci, že seveřani patří k technologické špičce v oblasti dřevostaveb. Momentální obliba nějakého stylu podmiňuje střídání období. Devadesátky byly neúsporné, až nabubřelé. Dnes se po dvacetiletém období zaměřeném spíše na minimalismus zase začínají používat dražší materiály, více barevnosti a klade se také větší důraz na kvalitní ruční zpracování. Díkybohu se obnovují stará řemesla a technologie.

 

Kterých řemesel se to týká?

Dnes se vám postel rozpadne za pět let. Přitom je to věc, která se dříve dědila z generace na generaci. My na chatě spíme v posteli po prababičce. Místo toho, aby si lidé nechali udělat krásné vstupní dveře od truhláře, koupí si unifikované plastové dveře a okna. Řemesla zanikla nebo se neúměrně zdražila, protože zbylo málo těch, kdo by se jim věnoval. Právě to se teď mění. Některá řemesla opět pomalu povstávají z popela a to je dobře.

 

Jako obyvatel sudetského Liberce-Reichenbergu určitě dokážete posoudit, jestli se nějak liší priority Čechů a Němců v bydlení.

I dnes po všech historických událostech a změnách je vidět, že Liberec byl postaven jako bohaté město pro bohaté lidi. A je třeba vidět, že obyvatelé, kteří se přistěhovali, v těch drahých bytech neumějí bydlet. V zimních zahradách nepopíjejí čaj, jako měli ve zvyku bohatí Němci, ale suší tam prádlo. Jinak současná česká a německá architektura si jsou strašně blízko, a to i kvůli evropským normám.

 

Je to podobné jako v automobilovém designu, kde jsou návrháři svázáni různými bezpečnostními nebo technickými předpisy?

Dnes si nemůžete postavit neizolovaný dům, protože by vám ho nezkolaudovali. To je podle mě strašně nesvobodné. Kvůli tomu si nesmím postavit třeba kamenný dům, kde bych si topil dřevem z vlastního lesa. Normy brání skvělým, originálním projektům. Nemyslím si, že bychom byli s Němci stejní, ale tlačí nás k tomu legislativa.

 

Po nekonečné bitvě názorů se nakonec v Praze nepostavila Národní knihovna podle návrhu Jana Kaplického. Byl to důsledek české malosti?

Zrovna tohle mě hrozně mrzelo. Nebyla na to dobrá doba, nakloněné nebylo vedení města a nebylo to politicky průchozí. Praha mohla mít unikátní věc, na kterou by se jezdili dívat lidi z celého světa. Něco jako Tančící dům, i když z něj popravdě moc na větvi nejsem. Je dobře, když lidi můžou identifikovat města podle určitých ikon jako např. Paříž podle Eiffelovky nebo Seattle podle věže Space Needle. Praha má sice Hradčany a Petřín, ale stavba Kaplického „chobotnice“ by ukázala, že Praha není skanzen, ale moderní a hrdé evropské město.

TMOBILE_VONDRAK_I-cmyk

Na Facebooku nedávno vznikla iniciativa, kde studenti architektury navrhovali alternativní studie stanic metra k těm oficiálním pocházejícím z rýsovacích prken Metroprojektu. Když se srovná pražské metro s Mnichovem, Hamburkem, Stockholmem nebo Tokiem, je to pěkná nuda. Lákalo by vás navrhnout si vlastní zastávku na plánované trase „D“?

Metro je krásné zadání. Vzhledem k tomu, že ta technologická část je tisíckrát dražší než vestibuly, je hrozná škoda, že to někdo neudělá pořádně. Ve světě je normální, že se na řešení stanic metra pořádají architektonické soutěže. Je to běžná věc, a proto nechápu, jak dojde k tomu, že je to u nás takový průšvih. Vlastně to chápu, ale je mi z toho smutno. Možná by to projekt o něco zpomalilo, ale ty stanice tu budou dlouho a nelze je jen tak předělat.

 

Zabýváte se vzhledem ke své profesi designem mobilů?

Myslím si, že pro architekty je důležité, jak jejich telefon vypadá a funguje. Mám iPhone 6s, se kterým jsem děsně spokojený. Dobře vypadá, fotí i funguje. Všeobecně   zajímá vzhled věcí, ať už jde o oblečení, nebo o auto.

 

Na co mám koukat, když si chci postavit dům?

Investice do domu býv. největší v našich životech – tedy pokud nepatříte k velmi bohatým nebo se nerozvádíte. V domě budete žít třeba 40 nebo 50 let, budou v něm vyrůstat vaše děti a zásadně to ovlivní, jak se budete vy i oni cítit a jak bude vypadat váš život. Pokud si koupíte špatnou katalogovou lokalitu, uděláte jedním špatným rozhodnutím chybu, která vás bude mrzet dalších padesát let – tedy nejspíš do konce života. Když stavíte dům, buďte nároční.

 

To se dobře řekne, ale jak mám začít?

Vím, že to ode mě nemůže znít nezaujatě, ale najal bych si architekta. Nestojí to tolik – ve srovnání s celkovými náklady. Navrhne vám řešení, které vám bude sedět a budete s ním spokojený. Pokud si vyberete správné studio, nebudete litovat.

 

MJÖLK A JEJICH „NEJ“ REALIZACE

Sauna-©-Tomáš-Tesař
Prvním projektem, jehož obrázky obletěly svět, byla sauna na Liberecké přehradě. Přes noc postavená černá stavba sloužila na opuštěné betonové plošině tři měsíce zdarma veřejnosti. Dnes stojí v poklidu na koupališti v Kateřinkách u Liberce. Milovníci saunování si mohou půjčit klíče od sauny v nedaleké hospůdce U dobráka.

Chicago©-BoysPlayNice
Nejnovější realizací je interiér restaurace Chicago v Liberci. Kromě svěžího interiéru jsme pro tento podnik navrhovali také obří laminátové lustry, které jsou nejen zajímavým interiérovým prvkem, ale také zábavnou akustickou hříčkou. Takže, bacha na jazyk!

Palmovka-Jihlava-©-Roman-Dobeš
Absolutně nejrychlejším projektem vzhledem ke své velikosti je rekonstrukce Palmovka Jihlava. Od první studie ke kolaudaci uplynulo pouhých 20 měsíců, což je u takového projektu přímo zázrak, a to i vzhledem k tomu, že je většina interi.rových prvků originálním designem.

Screen-Shot-2017-01-09-at-10.05.31
Nejvzdálenější realizací je prozatím architektonická instalace pro festival Warming Huts v kanadském Winnipegu. Speciální ledová iglú, vyráběná nastříkáváním na nafukovací formy, sloužila několik týdnů jako útulny před ledovým větrem na nejdelší bruslařské dráze na světě.

Dům-V-plotě-©-BoysPlayNice
Nejmenším rodinným domem našeho studia je Dům v plotě. I přes nízkou podlahovou plochu 86 m2 se jeho majitelům žije v domě moc příjemně.

Screen-Shot-2017-01-09-at-10.01.27
Naší nejvyšší realizací je rozhledna v Heřmanicích. Měří 25 metrů a na její vrchol musíte vystoupat po 99 schodech.

Dům-Pro-Markétku-©-BoysPlayNice
Nejvyšší obytný prostor mají klienti v Domě pro Markétku. Když zvednou hlavu od knížky v křesle v obýváku, mají nad sebou celých osm metrů vysoký prostor.
   

 

 

JAN VONDRÁK (35) je spoluzakladatel architektonického studia Mjölk, které buduje se společníky Janem Machem a Lukášem Holubem. Všichni se poznali během studia na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Jejich architekturu nejlépe charakterizuje severská koncepční jednoduchost, materiálová pravdivost a mladická rozvernost. Spolupracují nejen se soukromými investory, ale i s městy a obcemi.

Zpět