EXPEDICE BEZ SMARTPHONU? BYLA BY CHYBA

Zkušenosti, které po světě posbíral projekt ,zam.
#Zaujalo nás
#appky
Zpět

Nevíte, co je ,zam? Mongolsky cesta. Slovo dalo název projektu českého bikera Richarda ‚Gaspi‘ Gasperottiho, který od roku 2012 s partou dokumentaristů mapuje dosud nepříliš známá místa světa s cílem sjíždět prudké svahy na horském kole. Tým ve složení Gaspi (biker), Marty (kamera), Lukáš (produkce) a Adam (fotograf) ve starém americkém mikrobusu Ford Econoline – kterému se kvůli nezřízené spotřebě přezdívá Darmožrout – kromě Mongolska v minulosti navštívil Nové Mexiko v USA, Sardinii, Tchaj-wan a nově také Ázerbájdžán. Zatímco jiní chodí vyšlapanými cestami, Gaspi a jeho crew nepřestává lovit a hledá nové tam, kde ještě horská kola nejela. Čím dál větší oporou jim jsou na cestách moderní technologie včetně mobilů. Jeden by se až divil, jak hodně se díky nim změnilo cestování i do velmi odlehlých koutů světa. Kluci vám to povědí sami.

 

zam_car

 

„Do Ázerbájdžánu? Na kola? A proč?“ Přesně tato sekvence těchto tří otázek, které nám pokládali všichni, komu jsme se svěřili se svým záměrem, nás ujistila, že jsme si vybrali správně.

 

Před cestou jsme si stáhli aplikaci Maps.Me, podle které se dá navigovat i offline, a to i v odlehlých oblastech, kde nejsou zpevněné komunikace nebo kam nesahá signál, což se během expedice stává. Ve vyprahlé stepi nám začalo docházet palivo, a to jak benzin, tak LPG. Všemi směry to bylo do civilizace desítky kilometrů. Slavné to nebylo ani s vodou, resp. udělali jsme jednu ze zásadních offroadových chyb. Nejenže jsme neměli palivo, ale mimo civilizaci jsme se nechali unést i bez zásoby pití. Maps.Me nás ovšem vyvedlo směrem, o kterém jsme pochybovali, ale vzhledem k tomu, že se na displeji objevovaly takové detaily, jako že se šotolinová cesta rozdvojuje a po pár stovkách metrů opět spojuje, začali jsme jí věřit a dobře jsme udělali. Maps.Me zabírá velkou část paměti, ale když si stáhnete vždy jen část světa nebo zemi, kam se právě chystáte, udělá vám neskutečnou službu. Když jsme se později podívali na mobilech, zda v oblasti, kde jsme pobíhali jen tak v kraťasech, nežije nějaká nebezpečná havěť, docela jsme zkrotli: hojně se tu vyskytují hned čtyři druhy jedovatých hadů.

 

029A9683_Fotor_green

 

K dobíjení telefonů si na cesty bereme powerbanky i solární dobíječky, jako je Goal Zero. Nezdá se to, ale nějakou šťávu to telefonům dodá. Co se týká proudu, máme v autě měnič, který transformuje 12 V z autobaterie na 220 V. K čemu dvě stě dvacet na takové expedici? Vzhledem k tomu, že během celé cesty vznikají fotky a videa, potřebujeme neustále dobíjet foťáky, kamery i počítače, které jedou na ‚dospělé‘ napětí. Jedna věc se ale velmi nevyplatí: nechat v zaparkovaném autě dobíjet laptop. Když se po několika hodinách vrátíte, můžete zjistit, že máte kompletně vybitou autobaterii, jako se stalo nám kdesi ve vysokých horách na Sardinii u šotolinové cesty, po níž jelo jiné auto naposledy včera. Naše auto bylo mrtvé. Úplně. Během menšího výletu se nám podařilo najít Němce, který souhlasil, že nás nahodí přes kabely, ale když se se svým Peugeotem přiblížil asi na 300 metrů, zjistil, že dál neprojede, aniž by prorazil olejovou vanu. Omluvil se a odjel. My jsme si chvíli zoufali, ale pak si Gaspi vzpomněl na baterky do miniaturního dronu. Nikdo tomu nevěřil. Jenže Gaspi je MacGyver. Proklemoval dvě baterky dohromady, spojil správnými póly k sobě… Lukáš otočil klíčkem, z baterek se zakouřilo a motor naskočil!

 

029A0064_Fotor

 

Po stažení příslušné aplikace se mobily hodí i na prohlížení záběrů z miniaturních kamer GoPro, bez nichž si lze dneska stěží představit dokument zaměřený na akční sporty. V Ázerbájdžánu jsme vyzkoušeli horkou novinku Karmu, dron od GoPro, který se dá snadno rozložit a zas složit do úhledného kufříku. Vypadá super profesionálně, pořizuje boží záběry, ale po deseti dnech služby nahlásil, že odmítá pracovat bez ověření uživatele. Příkaz zněl přísně: Připojte se na Wi-Fi. Protože jsme s ním zatím neměli zkušenosti, docela nás doběhl. Zkuste se připojit na Wi-Fi v horách, kde jsou leda kameny a hadi. Ale mobily fungovaly, a tak jsme nahodili osobní hotspot, Karma dostala svá data a my mohli pokračovat v natáčení.

 

EmptyName 2 copy

 

Moderní expedice se samozřejmě neobejdou bez zasypávání sociálních sítí novinkami v podobě fotografií. Všichni vás chtějí vidět teď hned, nejlépe v přímém přenosu. Kdybychom řekli, že bez navigace bychom nikam nedojeli, vypadalo by to, že neumíme otevřít mapu. Jenže věci se mění. Na GPS navigaci v mobilu třeba vidíme, který hraniční přechod mezi Tureckem a Gruzií slibuje menší zdržení. Fakt to tam je. A to není všechno. Od hranic mezi Tureckem a Gruzií a Gruzií s Ázerbájdžánem to říkalo 450 km, ale přitom to časově vycházelo na 9,5 hodiny. Nezdálo se nám to, ale pak to tak bylo, protože cesty jsou divoké, plíživé a často velmi frekventované. S mobilní aplikací se dá prostě dobře plánovat čas kdekoli na světě.

 

adam_marsal_zam11

 

Telefony se nám osvědčily i v komunikaci s místními úřady. Řešili jsme e-maily a oprávnění k natáčení, která nám z mnoha míst přišla až ve chvíli, kdy jsme byli dávno na cestě. Když nás přišel jeden nedůvěřivý starosta vyhnat z jedné natáčecí lokace, ukázali jsme mu e-mail od ministerstva pro turistický ruch a bylo vše vyřešeno.

 

Kapitola sama o sobě je předpověď počasí. Už léta sledujeme norskou stránku, resp. dnes appku YR. Teď v mobilu jsou stále po ruce. V nejvyšší ázerbájdžánské vesnici Khinalug, která se ve výšce hodně přes dva tisíce metrů krčí pod zasněženými štíty Kavkazu, jsme zjišťovali, zda máme zůstat do dalšího dne.

 

029A0059_Fotor

 

Jenže předpověď byla špatná a nakonec se potvrdila. Ještě že jsme před přívalovými dešti utekli do nížiny, protože voda zde často strhává půdní sesuvy, a když jedete po šotolinové cestě, kdy vám z jedné strany utíká krajnice do mnohasetmetrové hloubky, nechcete v takovém mordoru pokoušet štěstí. V horském středisku Shahdag zas byla taková mlha, že jsme museli sledovat navigaci v mobilu, abychom se ujistili, že jsme nesjeli mimo cestu. Nebylo vidět ani na pět metrů a nikomu se nechtělo uvíznout v bahně.

 

Když jsme přijeli do hlavního města Baku, domlouvali jsme si přes mobil schůzku s manažerem místního Red Bullu, který se jmenuje Beqa Goletiani a který nám opravdu hodně pomohl. Protože v Baku zrovna vrcholily Islámské hry, měl pořádně napilno, a zatímco jsme na něj čekali v čajovně, sledovali jsme na telefonu souboj Turkyň a Ázerbájdžánek v házené.

 

AQ9I7695_tmavsi

Stejně jako kdekoli jinde i tady vznikají přátelství přes Facebook. V Baku jsme si udělali základnu v kavárně Velo Café, která patří skvělému Dmitriji Galabievovi. Stačilo pár prokliků a už jsme se znali s celou místní bikovou komunitou. Dodnes máme na Facebooku přátele, jako jsou Parviz Ilyasov, Orkhan Mammedov nebo Emrah Ibrahimov. Kluci s námi pojezdili, podělili se o tajemství svých vlastních trailů a díky tomu mají i svou vlastní pasáž ve videu, které si můžete pustit teď hned přes telefon na www.zamjourney.com.

 

Na cestě se k nám přidal i další český biker – legendární Michal Maroši. Nebýt špendlíků v mobilních mapách, hledáme se v průmyslovém přístavu Baku ještě dneska. Mobily ale dokážou spojovat i v situacích, kdy by to člověk nečekal. Kameraman Márty na ministerstvu pro turistický ruch ukázal na mobilu rychlý sestřih několika záběrů, které v Ázerbájdžánu natočil, a těch pár minut s očima upřenýma na jeho displej řeklo úředníkům o naší cestě o moc víc než stovky slov…


Text a foto:  Adam Maršál

 

Zpět