EVA SAMKOVÁ

JEDNOU BUDU TRENÉRKA
#Rozhovor
Exkluzivní rozhovor pro Charger
Zpět

Nejúspěšnější česká snowboardistka všech dob Eva Samková se chystá na další sezonu. Současně začala studovat vysokou školu. Proč se rozhodla stát trenérkou? Bude ještě stíhat závody?

Evo, letos jsi začala studovat trenérství na Fakultě sportu a tělovýchovy. Jak budeš při závodění stíhat zkoušky?Eva S archiv 1

Jsem z toho lehce nervózní, protože termíny zkoušek jsou pevně dané. Když je nezvládnu, budu muset skončit. Ale zatím jsou na mě ve škole hodní. Jsem na dálkovém studiu, mám individuální plán a profesoři mi vycházejí maximálně vstříc. Tak uvidíme.

Už víš od spolužáků, který profesor je ras?

Myslím, že jich bude víc, ale ještě jsem se s nimi nepotkala. Doufám, že když uvidí, že chci studovat a mám o jejich předměty zájem, bude všechno v klidu. Ale i tak budu vystresovaná. Po čtyřech letech od gymplu opět studuji. Na druhou stranu nechci žádné nadržování.

Nebojíš se, že tě budou studijní starosti rozptylovat od nezbytné koncentrace během závodů?

Nebojím. Strach ze školy mám, ale pořád zevlím a všechno nechávám na poslední chvíli. Problém může nastat v přípravě, kdy třeba místo svého vlastního tréninku budu muset naplavat kilometry nutné kvůli škole. Ale myslím, že to zvládnu.

Měli rodiče radost, že jsi se dostala na vysokou?

Ani jeden z rodičů vysokou nemá. Tátovi je to víceméně jedno. Mamka chtěla, abych studovala. Oba dva dědové jsou bývalí učitelé a někdy jsem měla pocit, že berou školu jako nezbytný předpoklad existence na téhle planetě. I když jsem od nikoho z rodiny necítila žádný tlak, myslím, že jsou teď všichni spokojení. Samozřejmě si pořád myslím, že i lidé bez vysoké školy, můžou dělat to, co je baví, a být v tom nejlepší na světě.

Neslyšela jsi od někoho z rodiny, že bys měla být doktorka nebo právnička? Neříkali si, že když jdeš na trenérství, je to sice také vysoká škola, ale…

Můj táta je ajťák. Naštěstí nechtěl, abych šla na IT školu. Mamka je zdravotní sestra. Ani ona myslím nechtěla, abych byla v nemocnici. Je to hodně těžká práce. Šlo jí hlavně o to, abych na nějaké škole byla. Oba rodiče mě vždycky podporovali hlavně v tom, co mě bavilo.

Takže budeš trenérka. Kdo tě inspiroval?

Napadlo mě to už asi před dvěma lety. Nasměroval mě k tomu nejspíš můj trenér Marek Jelínek, který vystudoval na FTVS obor gymnastika. Když jsme pořádali tréninkové kempy pro děti, tak mě to hrozně bavilo. Jednou jsem se probudila a řekla si, že bych to chtěla dělat. Jsou i skvělí trenéři, kteří na to nemají vysokou školu, ale studium mi to může usnadnit. Uvidím obor z komplexního hlediska. Zajímá mě i výživa a lidské tělo. Těším se na to.

Nebudeš potom kecat trenérovi do řemesla? Trenére, ale ve škole nám říkali…Eva S archiv 2

Marek Jelínek – já mu říkám Jelen – je hrozně rád, že jsem na tu školu šla, protože má pocit, že bude mít nějakého následovníka. Chce náš sport komplexně rozvíjet a podporovat. Jsem ráda, že je za to rád. Už teď mi dává do budoucna spoustu doporučení. Já budu mít navíc výhodu, že na snowboardu sama závodím, a budu se tak moci v budoucnu lépe vcítit do svých svěřenců.

TRÉNINK NA SNĚHU SI UŽ VŮBEC NEDOKÁŽU PŘEDSTAVIT BEZ TŘÍ TABLETŮ S APLIKACEMI, KTERÉ DOKÁŽÍ NASNÍMAT A ZPOMALIT MOU JÍZDU.

V televizi jsem viděl dokument, jak dřeš v tělocvičně, kde taháš neskutečné váhy a dřepuješ. Používáš při posilování nějaké mobilní aplikace?

Pro posilování jsem zatím nic zajímavého neobjevila, ale jinak využívám hodně věcí. Trénink na sněhu si už vůbec nedokážu představit bez tří tabletů s aplikacemi, které dokáží nasnímat a zpomalit mou jízdu. Díky nim přesně vidíme, co dělám špatně. Dneska už to mají všechny týmy. Pro kondiční přípravu využívám klasické trackery – hlavně na kolo a na běhání. Baví mě se zpětně podívat, kudy jsem jela.

Sdílíš svoje výsledky a hecuješ se s ostatními uživateli?Rozhovor Eva S 3a

S lidmi z týmu ne, ale mám jednoho hecovacího kamaráda. Navzájem si sledujeme výkony. Je to sranda. Funguje to i jako dobrá motivace. Někdy se mi nechce běhat a najedou mi pískne telefon, vidím, že kámoš šel, tak musím taky.

Používáš při běhání mobil k poslouchání hudby? Fotíš si s ním místa, kudy běžíš, jako lidé, co dají deset kilometrů a k trase pak připojí dvacet fotek?

Půl dne to běhali (smích). Když je hezky, tak si občas něco vyfotím. Fotka tolik neukáže atmosféru, ale člověk si tím aspoň osvěží vzpomínky. Ale fotím a natáčím během tréninku na sněhu. Když se mnou nemůže být trenér jako naposledy v létě na Novém Zélandu, pošlu mu to jako dokumentaci, aby věděl, jak trénink probíhá.

Náš rozhovor vyjde ve vydání, kde je i článek o heliboardingu. Ty sama jsi svůj první absolvovala nedávno v Kanadě. Jak to, že teprve teď?

Párkrát už mě ve vrtulníku vezli i předtím, ale to bylo vždycky v záchrance po nějaké úrazu. Tam člověk leží a nic z toho nemá. Tohle bylo něco jiného. Dřepneš si v místě přistání a doufáš, že ti vrtulník nesedne na hlavu, což se nestane, protože pilot je borec. Dosud jsem to viděla jenom z videí, kde jezdci skáčou z vrtulníků. Pro mě to bylo zatím vůbec nejlepší ježdění mého života.

PRO SNOWBOARĎÁKA NENÍ NIC LEPŠÍHO, NEŽ JEZDIT V PRAŠANU.

Budeš se freeridingu dál věnovat? Pojedeš třeba s Robinem Kaletou na Aljašku?

Začalo mě to strašně bavit. Pro snowboarďáka není nic lepšího než jezdit v prašanu. Park nebo sjezdovka jsou super, ale backcountry je třešnička na dortu. Plánujeme s klukama ze Snow Nomads, kteří mě marketingově zastupují, takové výlety. Já se toho chci hrozně účastnit. Za prvé jsou to hrozně zajímavé party lidí, kteří tam jedou. To bylo i v té Kanadě s Robinem. Mám pocit, že ty hory lidi stmelí dohromady. V Kanadě to bylo hrozně moc hezký. Takže se Snow Nomads taky něco podnikneme. Ani já nepotřebuji skákat šílené dropy. Nevadí mi, že ze mě nebude další Travis Rice.

Dávala jsi z heliboardingu fotky na Facebook nebo na Instagram?

Jenom pár. Každý den jsem připravovala novou aktualizaci pro svůj blog na stránkách Red Bullu.

Sleduješ interakci fanoušků a kamarádů na sociálních sítích?

Často je mi líto, že mám víc ohlasů, když se vyfotím v plavkách, než když podpořím nějakou nadaci. Facebook je v tomhle povrchní, ale jinak funguje jako super komunikační kanál. Někdy mě to až
překvapuje. Nejsem kdovíjak dlouho v Česku, a když se vrátím, lidi vědí, co jsem kde dělala. Aby ne, když tam pořád něco dávám. Super je, jak je to obzvlášť přes telefon jednoduchý. Postnu tam novou zprávu a za vteřinu mám práci hotovou.

Bavíme se o Zélandu i Kanadě, ale zajezdíš si ještě někdy doma v Česku?

Mám to tady moc ráda. Krkonoše jsou přes zimu skvělé a je mi moc líto, že tady nemůžu být víc. Co se týká sjezdovek, mívám někdy potíže, protože jezdím na závodních prknech, s nimiž se na úzkých sjezdovkách špatně zatáčí. Když jsem doma, tak víc využívám běžky. Máme u Vrchlabí běžkařskou trať, kde mě to hrozně baví. Těším se na českou zimu i Vánoce a doufám, že letos napadne. Když je u nás sníh a mám volno, snažíme se trénovat v Čechách. Za prvé je to levnější a kromě toho chceme lidem ukázat, že to jde. Snažíme se to spojit i s nějakými závody, nejlépe pro děti.selfie s Evou S

Máš nějaké zprávy o tom, jaká bude letos zima?Rozhovor Eva S 4

Četla jsem, že má být nejhorší za sto let. Ale nevím, co to znamená. Napadnou závěje sněhu? Nebo přijde holomráz? Předminulá zima byla skvělá v tom, že bylo teplo. Vždycky, když jsem se vrátila ze závodů, jsem si mohla zajezdit na koních. Letos jsem zas optimistická. Bylo pěkné léto, tak by mohla být i dobrá zima.

Když už jsme u koní, budeš v zimě cválat po zasněžené pláni jako Popelka?

Já mám koně ustájené kousek od Prahy, kde je málokdy zasněžená pláň. Dříve jsme jezdívali u nás na horách ve Strážném. Pod sněhem toho není moc vidět, takže jsme měli pár případů, kdy kůň hodil salto, protože o něco zakopl. Ale celkově to bylo krásné.

Zpět