Emma Smetana zpívá

#hudba
Zpět

RoughTrade-29 - kópiaAlbum vzniklo vlastně díky tomu, že mě s Jordym předloni vezl Jirka Burian z Colours of Ostrava do Prahy. Po cestě jsme probírali hudbu a Jordy v jednu chvíli zmínil, že od dětství skládám vlastní písně. Jirku to nějak zaujalo, já jsem to spíš zamluvila…

 

O pár dní později mi zavolal s tím, že si mě našel na Youtube, že se mu líbí můj projev a že bychom spolu mohli zkusit něco udělat. Přišel k nám na návštěvu, v kuchyni jsem mu zahrála pár svých věcí, on si asi dvě písničky nahrál, a po dvou dnech mi jednu z nich poslal kompletně zaranžovanou. Neuvěřitelný pocit!

 

_MG_1759 - kópia

Začali jsme spolu jezdit na chalupu mojí babičky, a právě tam jsme nahráli první demo verze písní, co už jsem měla dávno složené, i těch, které jsme složili společně, tedy já, Jirka a Jordan. Během roku takhle vzniklo osmnáct věcí, na desce What I’ve Done jich je nakonec třináct, z toho jedenáct v angličtině a dvě poslední ve franouzštině. Žánrově to moc zařadit neumím, lidem kolem mě to připomíná Amy Winehouse, Adele nebo Lanu Del Rey, a já v tom slyším především svou nekonečnou lásku k Beatles a ke starému Rhythm and Blues…

 

Každopádně proces skládání, zkoušení s kapelou a náhrávání ve studiu me šíleně baví, a největší euforie u mě samozřejmě propuká při živém hraní. Zásadní byly zatím tři koncerty: dva ve vyprodaném Foru Karlin, kde jsme předskakovali Goranu Bregovičovi a ZAZ, a jeden samostatný v Lucerna Music Baru.

 

V okamžiku, kdy vylezu na scénu, mě jakoby opouští mé rozumné, svázané, korigované já. Místo něj nastupuje to, co ve mně zbylo z dětství, to, co se do běžného života nehodí, pocit absolutní svobody a vášně… Opravdu nelžu, když říkám, že přesně v tomhle okamžiku bych jednou chtěla umřít. A ten nekonečný vděk, to štěstí, to dojetí, když slyším potlesk…

 


Potlesk znamená záchranu, ujištění, že v tom nejsem sama, potlesk znamená lásku, bezpečí a pomyslný souhlas s tím vším, co v sobě nosím a jinde než v hudbě to nemá jak zaznít.


Zpět