DITA PŘIKRYLOVÁ

HOLKY TO DOKÁŽOU TAKY!
#Rozhovor
Zpět

V Česku je čím dál víc lidí, kteří o ní mluví jako o propagátorce IT mezi ženami a dívkami. Její agentura Czechitas na šíření osvěty o moderních technologiích získala jako první ve střední a východní Evropě grant přímo od Google.org. Stačí chvilka strávená s ní, aby vám bylo jasné, že má jasnou vizi, kterou hodlá naplnit, i kdyby to znamenalo, že bude v následujících letech spát pět hodin denně. A to ještě stíhá i sportovat a cestovat! Jak to sakra dělá?

cmyk_TMOBILE_DITA_I

Hodně lidí se vymlouvá, že na IT „nemají buňky“. Je to pravda, nebo jenom výmluva?

IT určitě není pro všechny. Je třeba mít alespoň trochu logické myšlení a trpělivost. Požadavek logického myšlení hodně lidí eliminuje.

 

Teď by spousta chlapů řekla, že to eliminuje všechny ženy…

No to asi jo (smích). Nejde ani o to, jestli ženy dokáží napsat program lépe nebo hůř než muži. Ony to napíší jinak a to je u výsledného produktu to nejdůležitější.

 

S Czechitas a Digitální akademií se zaměřujete výhradně na holky a na ženy. Proč? Potřebují postrčit?

Ne, ony to zvládnou samy, ale nevěří si. Problém je, že neudělají první krok, aby to zkusily. Jediné, co potřebují, je zjistit, že to není tak těžké. Firmám chybí lidi do IT a tlačí na diverzitu, protože smíšené pracovní týmy jsou výkonnější. Druhá věc je, že některé ženy to budou do pěti nebo deseti let potřebovat, protože některé pracovní pozice jednoduše zaniknou.

 

Kdo je podle tebe nejvíc v ohrožení?

Bude se to týkat zejména administrativní práce. Dneska už celkem běžně fungují virtuální asistentky. Firmy se čím dál víc přibližují svým zákazníkům a díky tomu již nejsou třeba prostředníci. To úplně mění marketing.

 

Když se teď začnu učit programovat, za jak dlouho o mě bude mít nějaká IT firma zájem?

Když budeš programovat třeba weby, půjde to velmi rychle. Řekla bych, že půl roku samostudia stačí, aby ses někde uchytil. Minimálně u juniorského vývojáře. Na pokročilejší činnost to bude vyžadovat nejméně dva roky.

 

Dá se do toho naskočit bez matfyzu?

Samozřejmě! To je naše filozofie. Člověk nepotřebuje vysokou školu k tomu, aby se mohl věnovat IT. Ale neříkám, že smažeme vysoké školy. My nikdy nebudeme umět vyučovat v takové komplexní rovině.

 

Nebojí se holky, že IT bude nuda, při které budou jenom civět do monitoru?

Vůbec ne. Většina současné práce je už stejně z 90 procent založená na civění do monitoru nebo do displeje. V současnosti je to nevyhnutelné, ale neznamená to, že by to měla být nuda. Byli byste překvapení, ale programování může být velmi kreativní. Vymyslíte si třeba vlastní aplikaci a díky svým schopnostem si ji dokážete i sami vytvořit!

 

Jak hodně trnitá k tomu vede cesta?

Chce to trpělivost, protože kurzy zaberou 14 i více hodin týdně – většinou po večerech nebo o víkendech. Chce to disciplínu a motivaci. Na druhou stranu firmy jsou velmi přátelské, protože jim chybí lidi. Berou i lidi bez praxe, kteří ještě všechno neumí, ale mají chuť se to naučit. Stačí, když přijdeš, ukážeš certifikáty a vypadáš motivovaně. Pokud nabídnete, že budete chvíli pracovat zadarmo, abyste získali potřebné zkušenosti, utrhnou vám ruce. Firmy často nabízejí další školení a kurzy…

 

Prozradíš, jak to chodí u vás?

Například na Digitální akademii každá holka dostane třicet hodin týdně výuky po dobu čtvrt roku. Jako první firma ve střední a východní Evropě jsme na tento projekt získali grant přímo od Google.org. Máme z toho obrovskou radost. Poběží nám to dva roky na deseti akademiích v Praze, v Brně a v Ostravě.

 

Kdo se nejvíc hlásí?

Dvacet procent míst je rezervováno pro maminky na mateřské a dalších dvacet pro absolventky, které zatím ve svém oboru nenašly uplatnění. Zbytek jsou ženy bez ohledu na věk, předchozí zkušenosti či vzdělání. Upřednostňujeme ty, které mají motivaci změnit práci, zvýšit si kvalifikaci nebo rozjet svůj vlastní projekt. Celkem jsme dostali 500 přihlášek, ze kterých jsme museli vybrat třicet studentek.

cmyk_TMOBILE_DITA_II

To je snad jedno z nejnáročnějších výběrových řízení v Česku!

Pro nás to byl nejsmutnější prosinec. Součástí přihlášky byla motivační videa, a když jsme si je procházeli, chtěli jsme vzít všechny. Holky jsou úžasný – to, co se naučily za první tři týdny, je neuvěřitelný.

 

Podle čeho jste vybírali?

Hlavním kritériem byl jejich volný čas a energie. Hledali jsme holky, které spolu s námi budou projekt dotvářet a testovat. Máme od nich zpětnou vazbu, abychom odladili další část v Brně a v září v Praze. Muselo jít o maminky, které mají možnost hlídání dětí v době, kdy se u nás školí. A taky jsme hledali holky, které mají chuť učit se něco nového, změnit svou práci a tím i svůj život.

 

To je teď tvůj hlavní projekt?

Vedle Digitální akademie máme ještě Akademii programování, kterou máme napůl společně s Microsoftem. V rámci ní učíme učitele učit IT na českých školách. Momentálně jsme na 146 ústavech v České republice a hrozně nás to baví. Prostřednictvím Lego robotů a dalších zábavných nástrojů učíme programovat i děti.

 

Máš v mobilu nějakou oblíbenou aplikaci?

Kvůli práci asi Inbox. Kromě trackování běhání jinak nic moc.

 

Ty u toho ještě stíháš sportovat?

No jasně. Hodně běhám, kituju, wakeboarduju, snowboarduju a jezdím na sjezdovém kole. Mám ráda adrenalin – jak v Czechitas, tak v osobním životě. Kdyby to tak nebylo, nikdybych nesebrala dost odvahy odejít z korporátu a nezačala vlastní byznys. Na to musí mít člověk docela koule (smích).

 

Za jakých okolností by ses do korporátu vrátila?

Asi za žádných. Myslím, že v téhle životní fázi jsem už nezaměstnatelná. Rýpala bych do spousty věcí, které by mohly fungovat jinak a lépe, a vím, že v korporátu by se mi to jenom těžko prosazovalo. Něco takového jako ve vlastním podnikání by se mi v rámci korporátních procesů nikdy nepodařilo prosadit.

 

Budou lidi i v budoucnosti chodit do práce od osmi do pěti, nebo formu práce čeká nějaká revoluce?

V mnoha oborech už dnes můžeš pracovat skoro odkudkoli. Zdaleka to neplatí jenom o IT. Hodně práce se přesouvá k lidem domů, na jejich mobily. Díky tomu jsi v práci pořád. Tohle podle mě zásadně mění situaci i myšlení lidí. Když jsem pracovala v korporaci, v pět jsem zavřela notebook a měla jsem klid. Teď makám 24 hodin denně. Vstávám dřív a z práce chodím později.

 

Dokážeš si při takovém vytížení najít čas sama na sebe?

Tím, že jsem odpovědná především sama sobě, můžu si uspořádat čas, jak potřebuji. Dopoledne můžu strávit kitováním na pláži a po zbytek dne pracovat třeba až do večera. Nevadí mi to. Právě ta možnost volby mě neskutečně nabíjí.

 

Jak dlouho se dá taková sebedisciplína vydržet?

Myslím, že takový režim dává lidem svobodu přemýšlet a tím pádem i neomezený přístup na hřiště, kde si můžou hrát. Naopak nebezpečné mi připadá být v té malé ohrádce – v tom korporátu. Už jenom ten povinný proces chození do práce by mi nevyhovoval. Já jsem vždycky chtěla práci, do které se budu těšit. V neděli večer už se nemůžu dočkat, až bude pondělí.

 

Ty si můžeš udělat pondělí i v neděli, ne?

No jasně, ale já se těším, až budou i ostatní lidi online a věci se začnou hýbat. To je pocit, který bych přála každému. I mojí mámě, která pracuje v korporátu a tohle nikdy nezažila.

 

DITA PŘIKRYLOVÁ (27) Rodačka z Citova na Moravě vystudovala systémové inženýrství na Ekonomicko-správní fakultě a Aplikovanou informatiku na Informatice na Masarykově univerzitě v Brně. Po škole založila v Brně agenturu Czechitas, která učí programovat holky a ženy podle kréda „IT pro holky, holky pro IT“. Pak se přestěhovala do Prahy a nastoupila na pozici datového analytika do Ernst and Young. Od března 2015 se věnuje výhradně své vlastní činnosti. V loňském roce získala její agentura Czechitas dotaci od Google.org na projekt Digitální akademie pro vzdělávání žen a dívek v oblasti IT. Časopis Forbes ji v roce 2016 zařadil mezi 30 nejvlivnějších Čechů do 30 let.

 


Text: Adam Maršál, Foto: Alžběta Jungrová

 

Zpět