BEN CRISTOVAO

Sociální sítě mě živí
#Rozhovor
Zpět

Můžete ho mít rádi, anebo ne, ale určitě ho nemůžete ignorovat. Jenom na Facebooku má skoro půl milionu fanoušků a často se o něm mluví jako o nejúspěšnějším Čechovi na sociálních sítích. Maká na sobě, odpočinek je pro něj skoro sprosté slovo, cestuje po celé planetě, točí nové album a chystá snowboardový comeback. Ben se rozhodně nenudí.

Jaký používáš telefon?

Celkově mám čtyři mobily. Momentálně testuji Microsoft, protože s nimi spolupracuji. Jsem zvyklý na Apply, ale na Microsoftu je super, že si do něj můžeš stáhnout jakoukoliv mp3. Ne jako u iPhonu, kde jde všechno jen přes iTunes. Apply mám dva – šestku plus a záložní iPhone 5S, který mi pořád přijde nejlepší na manipulaci. A pak mám samozřejmě Aligator. Znáte to, ne, od Zemana… Dělám si srandu.

pocitadloPatříš k těm lidem, kteří bez telefonu nevyjdou z domu?

Pro mě telefon znamená moji kancelář. Svůj iPhone 6 Plus mám dokonce obalený z obou stran, aby byl krytý zepředu i zezadu, protože je pro mě fakt důležitý. Mám na něm Instagram, přes který dosáhnu k 232 tisícům lidí, a ovládám na něm několik facebookových profilů. Mám díky němu všechny svoje fanoušky v dosahu. Všechny stránky ovládám prostřednictvím aplikace Pages. Je pro mě velice důležitá, protože přes ni vytvářím všechny posty. Dál jsou pro mě důležité všechny aplikace na upravování fotek. Spolupracuji s velkou škálou firem, pro které dělám product placement už i na Facebooku a Instagramu, takže je pro mě důležité, aby všechny fotky byly v top kvalitě. Navíc je občas potřeba z fotek některé věci vymazat.

V čem fotky upravuješ?

V mobilu mám čtyři různé aplikace. Hodně využívám Snapseed, což je výborná aplikace na hrubou práci s fotkou. Upravím v ní strukturu, krásně si to světelně a barevně upravím. Aplikace má skvělé intuitivní ovládání. Na filtry používám částečně Instasize – i přesto, že je to původně aplikace, která upravuje velikost fotek tak, aby se vešly do Instagramu. A pak ještě používám Instant Big Frame, což je aplikace, která skládá obrázky do koláží.

Co dalšího v mobilu ještě pomáhá?

Přes mobil obsluhuji veškeré transakce na svých účtech ve Fio Bance a v ČSOB i svůj účet na Můj T-Mobile. Co se týká komunikace s lidmi, tak nejčastěji používám dvě aplikace – Messenger a WhatsApp. Messenger mám propojený s Facebookem a WhatsApp s mým telefonním číslem. Ze základních aplikací ještě vzpomenu Google Maps. Říká se, že jsi jeden z nejúspěšnějších českých umělců na sociálních sítích, a teď už víme proč.

rgb_Ben_Foto_3-ret

Kolik hodin denně na nich strávíš?

Dnes jsou to už určitě hodiny denně. Pokud jde o práci se sociálními sítěmi, nepočítal bych do toho jen dobu, kterou strávím napsáním postu, ale souvisí s tím celý proces včetně úpravy fotek. Když jsem teď hodně cestoval, přetvořil jsem svůj Instagram na cestovní blog. To znamená, že se snažím, aby fotky měly nějaký příběh a dohromady působily jako cestopis. Dbám i na to, abych vždycky držel nějakou barvu, takže když se podíváš na mou stránku, mělo by to mít jasný koncept. V rámci vzpomínkového čtvrtku na sociálních sítích, kterému se říká Throwback Thursday, jsem vydal své fotky z dovolené v Malajsii v černobílé úpravě.

Jsou dny, kdy na sociální sítě vůbec nejdeš a kdy si od internetu odpočineš?

Určitě se mi zatím nepovedlo být bez nich víc než dva dny v kuse. Když si uvědomím, jak moc mě sociální sítě živí i kolik mám partnerů, tak na to musím koukat jako na svou práci. Pořád přemýšlím, jakou značku tam ten den aspoň jednou zapojit. Nejmenší frekvence, jakou jsem kdy udělal, byl jeden post na jedno médium denně.

Máš nějakou radu pro člověka, který by se chtěl stát na sociálních sítích stejně úspěšným jako ty? Dejme tomu třeba mladému kajakáři?

Asi to bude znít jako klišé, ale jedna ze zásadních věcí je být sám sebou. Každému, kdo se sociálními sítěmi začíná, bych doporučil – buď syrový, buď to fakt ty, ukazuj lidem něco, co by normálně neviděli, a přibliž jim to. Vezmi je k sobě, do svého příběhu, to znamená na trénink, na svoje závody a podobně. Neboj se udělat si fotku při tréninku a neřeš, jestli ti někdo napíše, že bys měl místo focení spíš trénovat. Najdi si někoho, kdo ti s tím pomůže, a pusť se do toho. Obzvlášť pro sportovce jsou dnes sociální sítě součástí kariéry. Značky s nimi spolupracují právě na základě toho, jak silní jsou na sociálních sítích. Například Ronaldo je dnes tak obrovským pojmem právě díky svému dosahu přes sociální média. Má svůj vlastní obchod, ve kterém propaguje úplně všechno, co dělá.


NEBUDU ŘÍKAT DÍTĚTI, KTERÉ VYRŮSTÁ S JEDNÍM RODIČEM, ABY SI ZA DVĚ STOVKY KOUPILO MOJI DESKU.


 

Myslíš, že fotky z mobilu stačí?

Určitě. Dokonce si myslím, že fotky z mobilu jsou lepší než z profesionální zrcadlovky. Nemají sice extra dokonalou kvalitu, ale jsou autentičtější. Lidi pak mají pořád pocit, že jsi to skutečně ty. Když jsem jel jedno turné, měli jsme s sebou profesionálního fotografa a já jsem vždycky večer zveřejnil jednu jeho fotku. Ale vždycky jsem k ní psal: „Vyfoceno by…“ Všeobecně chci, aby moji fanoušci věděli, že fotky dělám já. To z toho kanálu dělá něco, s čím se mohou vyloženě ztotožnit.

S obecným rozvojem moderních technologií a tím, jak jde doba dopředu, se mění způsob, jak posluchačům doručit svou hudbu. Dneska už se to děje téměř výhradně v elektronické podobě. Používáš k poslechu nějaké elektronické aplikace?

Využíval jsem je hodně ještě před dvěma třemi měsíci, ale momentálně jsem v procesu tvorby nového alba, tak nechci moc poslouchat cizí věci, abych se jimi podvědomě neinspiroval. Do hlavy vám to vleze automaticky. Poslouchám nějaké album, u toho tvořím a najednou to tam slyším. Doma mám sice spoustu cédéček, ale radši nakupuju hudbu na iTunes. Hodně propaguju i Deezer a Spotify. Líbí se mi myšlenka, že si člověk může snadno poslechnout jakoukoli hudbu. Ale i kdyby to mělo být zadarmo, tak bych byl daleko radši, kdyby si člověk album stáhl k sobě a vlastnil ho.

V čem je lepší album vlastnit?

Nemám problém s tím, že žijeme v digitální době, ale vadí mi, že ve zmíněných aplikacích není album tvoje – skončí předplatné a hudba je pryč. Když má člověk chuť poslechnout si tě znovu, musí znovu také zaplatit. A to nechci. Hudba sama o sobě je nehmatatelná a pro mě jako pro umělce byla cédéčka super v tom, že jsi měl v ruce něco hmotného. Cédéčko sis mohl pustit kdykoli a nepotřeboval jsi k tomu žádné připojení. Neberu to tak, že se hudba musí kupovat, a nemyslím si, že bys dneska někoho přinutil, aby si hudbu kupoval. Pokud nás chceš podpořit a máš na to peníze, tak zaplať. Ale nebudu říkat dítěti, které vyrůstá v rodině s jedním rodičem, aby si za dvě stovky koupilo moji desku. Když se ještě dělala cédéčka, tak jsem byl rád, že si je děti mezi sebou kopírovaly. Dokonce jsem jednou na besedě ve škole podepsal klukovi moje vypálené cédéčko. Záleželo mu na tom, aby mě měl v té hmotné podobě. Přinesl mi to, protože mu mamka řekla, že mu nedá dvě stovky na cédéčko. Tak jsem vzal to vypálené a přes jeho neumělý nápis Ben Cristovao jsem se vlastnoručně podepsal.

Chtěl bys pokračovat zároveň i v kariéře snowboardisty?

Já jsem v jednu dobu dělal snowboarding, tancoval hip-hop jako showdancer a do toho pracoval v marketingovém oddělení UniCredit Bank.

Na podzim jsi říkal, že tahle zima bude o snowboardu a že chceš vyjet s partou na hory natočit nějaká videa. V jaké je to fázi?

S lidmi ze Zabil.cz se chystáme do Švýcarska. Chtěl bych se tam vrátit zpátky ke kořenům, protože jsou to už dva roky, co jsem nestál na prkně. Před dvěma roky jsem si to osvěžil a dával jsem všechny triky jako dřív. Jenom jsem byl o něco rychlejší a trochu víc to bolelo na dopadech, protože jsem těžší. Na skocích jsem létal dál, dopady byly strašné, ale orientaci ve vzduchu mám pořád stejnou a odraz možná ještě lepší. Dříve jsem si myslel, že jsem nedotknutelný, ale to už není pravda. Čas letí, a jelikož hodně cvičím, změnilo se moje tělo. Najednou všechny klouby cítím mnohem víc než dřív. Když je ti osmnáct, tak pro tebe nějaké klouby neexistují. Skáčeš ze čtyř metrů, dopadneš a nic. Když jsem poprvé závodil, měl jsem 76 kilo, dneska mám 93.

rgb_Ben_Foto_2

Kdysi ses stal dokonce mistrem republiky ve freestyle snowboardingu. To jsi vážně nestál dva roky na prkně?

Loni jsem byl třeba s bráškou. Ale když říkám stát na snowboardu, tak mluvím o skákání, ježdění po překážkách a tak dál. Ježdění je fajn, ale daleko víc mě bavil freeride a freestyle.

Ve městě býváš hodně vidět na longboardu. Co tě na něm baví?

Teď letím do LA a longboard tam je základní dopravní prostředek. Pro mě je to taková vzpomínka na snowboard. Když na něj vlezu, tak mě dokáže vrátit zpátky do časů, kdy jsem závodně snowboardoval a objížděl závody v Česku i na Slovensku. Znal jsem každou horu, každý resort. Ať už to byl Klínovec, Jizerky, Krkonoše, Pec, Donovaly, Žilina, Tatry… Bavilo mě to. Kromě toho jsem procestoval celou Evropu. Longboard je pro mě způsob, jak na to všechno nezapomenout. A je jedno, že jsem třeba uprostřed Prahy – jakmile si na něj stoupnu, ten pohyb je jako v prašanu. Alespoň zčásti se tak vrátím zpátky. Zvlášť teď v době, kdy je můj život hodně vzdálený od normální reality, je pro mě takový časový teleport strašně důležitý.

Vypadá to, že cokoli děláš, děláš na 180 %. Odpočíváš taky někdy?

Teď jsem chtěl odpočívat cestováním po Malajsii. Ale zvrtlo se to. Najednou jsem byl v Malajsii, kde jsme natáčeli klip, a do toho mi volal manažer, že v tom musí být nutně nějaká značka. To je ta chvíle, kdy si uvědomíš, že v tom zase lítáš, ani nevíš jak. Když jsme dotočili klip v Kuala Lumpur, vzal jsem celou crew do hezkého hotelu, že si konečně na tři čtyři dny odpočineme. Jenže hodinu po check-inu přišel kameraman a říká: „Chlapi, mně je to fakt blbý, ale jsou tady strašně super lokace.“ A pak si uvědomíte, že pro hudbu žijete a odpočinek prostě nebude. Teď do LA s sebou zase beru kameramana, takže tam budeme natáčet. A to samé mě pak čeká v Soulu v Jižní Koreji.

Někdy ale přece musíš vysadit, ne?

Jednou týdně chodím na thajské masáže, kde mě kompletně rozlámou tak, že jenom dojdu domů a lehnu si. Do toho mám třikrát týdně saunu, která mi pomáhá na imunitu. To není ani tak odpočinek, jako spíš rehabilitace. Odpočinek pro mě je, když jsem pár hodin s bráchou, kterému je osm, jdeme na longboard nebo na koloběžku a bavíme se o úplně obyčejných věcech. Na pár hodin doma nechám telefon a neřeším vůbec nic. To je pro mě největší dar.

Co teď připravuješ?

Na všech frontách dělám na něčem novém. Se svým fitness projektem Barbaři mám v plánu objíždět města po Čechách a Slovensku a cvičit s lidmi. Rádi bychom postavili čtyři streetworkoutová centra v České republice. Ve spolurpáci s firmou FitPro se chceme dostat do čtyř dětských domovů a snažit se vychovat děti tak, aby měly vztah ke sportu. Trénovat může každý, kdo má trenýrky a tričko. Do toho bych chtěl na začátku července rozjet Barbarské hry v disciplínách základní kulturistika, powerlifting, grappling plus a v bojových sportech, kterým se věnuju.

Jak jsi na tom s muzikou?

Právě připravuju album, které by mělo vyjít na jaře. Bude se jmenovat Neony a ještě něco, ale to druhé slovo si zatím nechám pro sebe. Mělo by to být trochu temnější, než bylo předchozí Made In Czechoslovakia, a doufám, že bude po textové stránce dospělejší. V rámci alba budou samozřejmě vznikat i nějaké klipy. Nejbližší video bude mít název „Ach jo“.


BEN CRISTOVAO (29)

Rodák z Plzně má hned několik talentů najednou – je zpěvák, herec, tanečník i sportovec. V roce 2009 postoupil do finále soutěže Česko Slovenská Superstar a od té doby se odvíjí jeho sólová pěvecká kariéra, během které dosud natočil tři alba. Ben dlouhodobě patří k nejúspěšnějším Čechům na sítích, kde jeho profily sledují statisíce fanoušků.


 telefon

Text: Pavel Eichler a Adam Maršál, foto: Tereza Vlčková

Zpět